Psychoterapeutické centrum Gaudia
Tým odborníků pro oblast psychoterapie, poradenství, supervize a vzdělávání.
…aneb jak odmítat
Autor: PhDr. Kateřina Vrtělová
Příběh z praxe
Mladá žena, matka 2leté holčičky, se rozhodla využít psychoterapeutické pomoci. Ocitla se v situaci, kterou už nadále nedokázala sama zvládnout a po vzoru své dobré přítelkyně proto vyhledala někoho, s kým může o svém problému hovořit. Do terapie přišla, dle svých slov, s poruchami nálad. Tvrdila, že má propady, cítí se nejistá, je plačtivá, místy výbušná a nepříjemná jak na dítě, tak na manžela. Nemá na nic náladu a málo co ji potěší, navzdory tomu, že dřív byla plná života a měla své zájmy. Popisovala také, že nemá chuť chodit mezi lidi, protože ji to velmi vyčerpává. Nejraději je doma v bezpečí se svojí dcerou.
Zřejmě vás napadne, proč uvádím právě tento příklad. Zde přece vůbec nejde o asertivitu. Když jsem však přemýšlela, na čem nejlépe ukázat, jak nám asertivita zasahuje do života, došlo mi, že terapeutická praxe je plná příkladů, které nám mohou přiblížit význam, jaký pro nás asertivita v životě má. A stejně tak je tomu i v tomto případě. Nehodlám zde popisovat celý postup, kterým jsme se při práci ubíraly. Poukážu pouze na témata, která během naší spolupráce vyvstala a ukázala nám překvapivý směr. Ale pěkně po pořádku. Nejprve bude asi dobré si říct, co máme na mysli, mluvíme-li o asertivitě.
Co je to asertivita?
Asertivita rozhodně není jen umění odmítat. Kdybychom to tvrdili, omezili bychom náš repertoár možností na velmi malý výsek. Asertivitu je třeba vnímat komplexněji. Jedná se o komunikační strategii, která nám může být velmi prospěšná. Vlastně se dá říci, že bez asertivní komunikace je těžké se v životě obejít. Je-li to vůbec možné. Tedy jako dovednost nám umožňuje prosadit se a současně jednat s druhými lidmi bez urážek, bez vyvolávání nepříjemných pocitů a vyčítání. Asertivitu lze vnímat jako schopnost rázně a jednoduše řešit konflikty. Půjdeme-li dále, dá se říci, že asertivní řešení konfliktů může vést k vnitřní spokojenosti, ke spolupráci, k rozvoji přátelství, k pocitu sounáležitosti či k uspokojení potřeb všech zúčastněných. Jednáme-li asertivně, znamená to, že spontánně reagujeme, přiměřeně projevujeme emoce a umíme si stát za svým. Cílem je také rozpoznat a zastavit manipulativní chování, které vůči nám někdo v našem okolí uplatňuje. Nahlédneme-li na asertivitu opravdu komplexně uvědomíme si, že to není jen komunikační technika, ale životní postoj, založený na principu sebeúcty a respektu k druhým lidem. A to není málo! Ptáte se, jak tedy využít asertivitu v případě mladé ženy, která přišla do terapie s poruchami nálad? Možná vás to překvapí, ale i asertivita může být cesta.
Kde může být problém?
Ona žena mimo jiné zmínila, že má potíže s komunikací. Měla dojem, že se těžko domlouvá. Tento pocit vnímala jak v soukromí, například s manželem či příbuznými, tak mezi přáteli. Na základě této zkušenosti se rozhodla, že bude lépe se lidem raděj vyhýbat, bude-li to možné. Byla přesvědčená o tom, že je to lepší, než projevit svůj názor a s něčím třeba nesouhlasit. Bála se totiž konfrontace a konfliktů. Bála se, že když řekne svůj názor nebo nějaké přání, budou se na ni zlobit a obviňovat ji ze sobectví. Tak dala přednost mlčení před výčitkami svědomí za to, že myslí na sebe. Když jsme o tom blíže hovořily a snažily se pátrat po tom, co klientka potřebuje, řekla, že by chtěla ve svém životě věci dělat po svém, namísto toho, aby měla neustálý pocit, že někdo rozhoduje za ni. Chtěla mít život ve svých rukou a tedy vědět, že záleží na ní, jak si věci zařídí. Už nechtěla být tou, která se neustále podřizuje a přizpůsobuje.
Pro demonstraci uvedla příklad, na kterém mi chtěla ukázat, jakým způsobem doposud fungovala. Poslední dva roky se velmi intenzivně staral o dcerku a to jí zabíralo poměrně dosti času. Čas jen pro sebe nebo chvíle o samotě s manželem byly vzácností. Manžel chodil do práce, do které navíc dojížděl a proto nebyl s nimi moc doma. Problémem v tomto případě byly víkendy. Manželovi rodiče žili na vesnici a očekávali, že syn se svojí rodinou přijede každý víkend a pomůže s domem a zahradou. Syn s tím neměl nejmenší problém, naopak po týdenním shonu tento program na čerstvém vzduchu vítal. Manželka však trpěla. Z počátku se mu snažila vysvětlit, že má jinou představu o programu na víkend, zvláště pokud společně v týdnu netráví příliš mnoho času. Manžel si to však nenechal vymluvit a podpořen svými rodiči trval na svém. Klientka svoji snahu se vymezit časem vzdala a jezdila na víkendy na vesnici, jak si to přála většina rodiny. Manžel měl důvod ke spokojenosti, na rozdíl od své ženy. Ptáte se, co s tím? Jde přece o klid v rodině!
Jak odmítnout?
Jak už bylo řečeno, asertivita není jen o tom říkat „ne“, avšak je třeba si uvědomit, že právě odmítání je prubířským kamenem při osvojování si asertivity. V prvé řadě je třeba mít na paměti, že záleží na tom, koho odmítáme. Podle toho totiž volíme způsob, jakým řekneme, že to či ono nechceme. Zjednodušeně je možné rozdělit náš svět do třech skupin. V první jsou lidé, ke kterým nemáme vůbec žádný vztah a vidíme je poprvé a naposled (číšníci, prodavači, bezdomovci, atd.). Ve druhé skupině máme obvykle zařazeny bližší lidi, ke kterým máme nějaký vztah a na kterých nám z nějakého důvodu záleží (kolegové, sousedé, většina rodiny, atd.). Ve třetí skupině je velmi málo jedinců, pouze naši nejbližší, na kterých nám opravdu velmi záleží a vztah s nimi si chceme pěstovat. V případě naší klientky se jednalo o odmítání velmi blízké osobě, říkáme tomu „symfonieta“. Dá se dokonce říci, že odmítání v takovém případě je příležitostí k vyjádření citů, které ke svému protějšku chováme. Tedy, chceme-li odmítnout právě blízkou osobu, je možné využít následující postup:
Je třeba si uvědomit, že předešlý postup je pouze obsahovým vodítkem a konkrétní formulace je třeba přizpůsobit svému individuálnímu projevu.
Ale vraťme se zpět k mladé ženě a jejímu příběhu. V průběhu terapie se rozhodla, že si chce svůj život více řídit sama. Došlo jí, že jen ona je ta kdo může dělat změny, protože ona je nespokojená. Napadlo ji, že jednou z možných cest, jak mít život ve svých rukou je dát manželovi jasně najevo, co chce, potažmo nechce. Rozhodla se odmítnout pravidelné víkendy na venkově u manželových rodičů a pro začátek navrhla jen každý druhý víkend. Ukázalo se, že manžela jednoznačné přesvědčení jeho ženy překvapilo, neměl ani tušení, že tak moc na venkov jezdit nechce. Odmítnutí své ženy tedy přijal a dokonce vyslyšel její přání na alternativní trávení volného času. Dá se říci, že zmíněná klientka si přála být ve svém životě asertivní a to se jí také podařilo. Chtěla rozhodovat za sebe, naučit se říkat co cítí, co chce a nechce a nenechat sebou manipulovat. Asi vás teď napadne, co se dál dělo s tou náladou? Konkrétně v tomto případě (nechci rozhodně tvrdit, že to je jediný platný způsob pomoci) změna komunikace a sebeprosazení znamenaly pro tuto mladou maminku pozitivní změnu i v jejích náladách. Už jen ten fakt, že se rozhodla něco udělat se svým životem a přišla do terapie, znamenal, že vzala věci do svých rukou.
Kde začít?
Psychoterapie byla v tomto případě jednou z mnoha možností, jak pomoci změnu uskutečnit. Další alternativou může být přímý nácvik konkrétních situací ze života, natáčení na video, rozebírání témat s lidmi, kteří mají podobný problém, nebo diskutování o tom, co je to asertivita a k čemu ji chci já ve svém životě využít. Právě pro jedince, kteří se chtějí tématu věnovat intenzivněji a láká je zkoušet nová poznání i prakticky je vhodný kurz asertivity, který nabízíme klientům našeho centra.
Pokud vás téma asertivity zaujalo, pokuste se odpovědět na stejnou otázku, jakou pokládáme účastníkům našich kurzů: Kde se vám v životě daří být asertivní a jak si to vysvětlujete?