Proč lékaři už zase demonstrují?

Olga Kunertová

Dne 24.2. 2006 ve 14.00 se mají setkat lékaři a zdravotničtí pracovníci na Staroměstském náměstí k protestní akci vůči reformám zdravotnictví, prosazovaným stávajícím ministrem Davidem Rathem. Situace v resortu je nepřehledná, různí lidé vyslovují různé názory, obyčejný člověk se v tom těžko orientuje. Proto pár vět o tom, co se vlastně děje.

Pan ministr dle mého názoru účelově lže a používá demagogická hesla, mající jeden jediný účel, mást občany a vyvolávat dojem, že má na srdci především blaho pacientů. Přitom je evidentní, že pacienti jsou to poslední, oč mu běží.

Naplánoval velice chytře akci, jejímž výsledkem, pokud ho nezastavíme, bude jeho vlastní neomezená moc nad veškerými financemi, protékajícími resortem zdravotnictví. Nazývá (opět velmi vykalkulovaně) tyto peníze veřejnými, přitom je platí ze své kapsy každý z nás, povinně a bez jakékoli záruky, že za ně obdržíme, co je nám slibováno, tedy alespoň nějakou zdravotní péči, až ji budeme potřebovat.

Píšu schválně MY, protože já také, ačkoli lékařka, platím za sebe a své zaměstnance do tohoto systému každý měsíc nemalé částky. Vytvořit dojem, že lékaři jsou na jedné straně barikády a pacienti na druhé, či iniciovat různé spory i mezi lékaři samými, patří rovněž ke strategii pana ministra. Důvod je zřejmý – když se dva perou, třetí se směje. Nechť pacienti nadávají na lékaře, lékaři na pacienty, ambulantní specialisté na lékaře nemocnic, nemocniční lékaři na ty v soukromých ambulancích atd. Hlavně nechť se nikdo nezabývá tím, co a proč vlastně činí ministerstvo.

A co tedy vlastně činí?

Usiluje o likvidaci stávajícího systému samosprávných zdravotních pojišťoven a o jejich podřízení vládnoucí politické straně. Již v květnu!!!!, pokud bude zákon přijat, budou s okamžitou platností odvoláni všichni stávající ředitelé, ale i správní a dozorčí rady pojišťoven a jejich funkci převezme pan ministr. Bude tedy sám navrhovat, sám schvalovat a sám po sobě kontrolovat svá rozhodnutí, za která neponese žádnou faktickou odpovědnost. Bude to sice jen na omezenou dobu, než vláda a parlament zvolí tyto orgány dle nových pravidel, ale právě tato pravidla dostatečně zajistí, aby jejich konání nebylo náhodou v rozporu s tím, co si přeje vládnoucí strana či koalice, tedy potažmo opět pan ministr. A kdyby náhodou přece, má pan ministr kdykoli možnost uvalit na pojišťovnu nucenou správu, což v praxi znamená, začít ji spravovat sám.

Další rafinovanou akcí Davida Ratha, za podpory vládnoucí sociální demokracie je již tuším schválený zákon o veřejných neziskových nemocnicích. Pojmy „neziskový“ a „veřejný“ jsou zde opět zneužity pro zakrytí skutečného obsahu chystaných změn. Ve skutečnosti jde o tunel na veřejné peníze. Tunel posvěcený z nejvyšších míst a pěkně pojištěný tím, že všechny ostatní instituce, které nepřistoupí na to nechat se naprosto ovládnout ministerstvem, budou prostě zrušeny nebo minimálně odstaveny od tzv. veřejných finančních zdrojů. A nikde není dáno, že to budou nemocnice, které poskytují nekvalitní služby nebo služby, o které není v regionu zájem. O jejich zániku rozhodne pan ministr, dle kritérií do kterých nikomu nic není. (Ti, kteří mají jiný názor, jsou buď arogantní nebo patří jednoduše na psychiatrii, jak jsme zvyklí v poslední době slýchat s televizních debat.) Ale vítězství nemocnic, kterým bude udělena z ministerstva milost, bude stejně hořké. Budou činit vše, jak určí ministerstvem a Českou lékařskou komorou ovládaná dozorčí rada, původní majitel či zřizovatel bude mít pouze tu čest platit za nemocnici dluhy. (Pokud se ptáte, proč ČLK demonstraci nepodporuje, je to možná odpověď.)
Je-li možné v tomto státě znárodnit nemocnice, obávám se, že u těch se to nezastaví. Soukromé ambulance budou na řadě hned v zápětí. A bůhví, co přijde pak.
Říkáte si, že to není možné? Umožňujeme to tím, že nevěnujeme dostatečnou pozornost obsahu nových zákonů stejně jako způsobům, jakým jsou prosazovány.

Všechny tyto změny byly v parlamentu prosazeny způsobem, který je evidentně v rozporu s ústavou a demokratickými principy, k nimž se naše republika hlásí. Před jejich přinesením do parlamentu neproběhla žádná veřejná diskuze a návrh byl přinesen do parlamentu až ke druhému čtení, kdy už se s ním prakticky nedá dělat nic, než o něm hlasovat.

Stejným způsobem vešla v platnost i poslední úhradová vyhláška, která v přímém důsledku způsobila omezení preskripce potřebných léků a objemu poskytované péče pacientům. Nic na tomto faktu nezměnily ani kosmetické úpravy, které ministr učinil pod naším tlakem. V praxi to znamená, že je-li limit toho kterého lékaře vyčerpán, má pacient prostě smůlu. V systému totiž není pro lékaře vítaným zdrojem zaslouženého výdělku, ale ohrožením, že zaplatí jeho léčbu ze svého. A nově diagnostikovaný pacient je vůbec pohroma, protože ten v limitech, počítaných z minulého roku, nebyl vůbec zavedený.

Samozřejmě, že zdravotnictví potřebuje reformu. Ale centralizované, státem spravované zdravotnictví jsme tady už 40 let měli a většina z nás si to, myslím, ještě pamatuje. Lékaře určené systémem spádových oblastí bez možnosti zvolit si podle vlastního uvážení někoho jiného, hodiny a hodiny v nehostinných čekárnách, střední zdravotní personál, který dává všem příchozím očividně najevo, že obtěžují… Lékaři demonstrují, aby zabránili návratu k této mizérii.