blog

TO, JAK ŽIJEME, MÁME VE SVÝCH RUKOU

 

Záleží na nás, jak si svůj život zařídíme, sami se můžeme svobodně rozhodnout, s čím se trápit budeme a s čím ne. Rozhovor Marie Těthalové s ředitelkou MUDr. Olgou Kunertovou o duševním zdraví a o tom, jak čelit vyhoření.

VÍCE



SENZORY NA DĚTI?

 

Snaží se EU za nás myslet na elementární věci a jsme kvůli tomu spokojenější? Zamyšlení ředitelky Centra Gaudia MUDr. Olgy Kunertové.

149_144_olgakunertova.jpg

VÍCE



NEMYSLET NA DRAKY. Jak obavy z nepřítomného mohou ovlivňovat naši přítomnost

Zamyšlení s příběhem nad tím, jak události, které se ani nedějí, můžou utvářet naše "teď a tady". Pokud jste alespoň trochu zvědaví a nebráníte se příběhům a metaforám, přečtěte si celou stať.

VÍCE



PSYCHOTERAPIE V SOUČASNÉ DOBĚ 

Rozhovor s ředitelkou Psychoterapeutického centra Gaudia MUDr. Olgou Kunertovou, která ve stručnosti představuje svůj pohled na psychoterapii v současné době i na roli terapeuta.

118_Olga1.jpg

VÍCE



JAK JSEM K NARATIVNÍ TERAPII PŘIŠLA

Narativnímu přístupu v psychoterapii se věnuji asi 5 let, dokonce v něm organizuji kurzy. Proč vlastně narativní přístup?

VÍCE



CO JE TO ASERTIVITA?

Co se člověku zpravidla vybaví jako první, když slyší tento pojem? Nejspíš umění odmítat. Asertivita však není jenom o tom. Je třeba ji vnímat komplexněji …

 …jako dovednost prosadit se, ale současně jednat s druhými lidmi bez urážek, bez vyvolávání nepříjemných pocitů a vyčítání, schopnost rázně a jednoduše řešit konflikty. Není to jen komunikační technika, ale životní postoj, založený na principu sebeúcty a respektu k druhým lidem.

VÍCE



POSTMODERNÍ OKÉNKO ANEB PSYCHOTERAPIE ZA ŠKOLOU

Vyslechla jsem jednou při předávání služby v jednom nejmenovaném psychoterapeutickém zařízení, jak si kolegyně psychoterapeutky povídají o tom, že je klienty třeba léčit realitou. Nemohla jsem se nezeptat, čí realitu že to mají na mysli. Ale nebylo to pochopeno. Jak čí realitu? Přece tu jedinou správnou, reálnou, tu která je zjevná a kterou ony tak dobře znají, na rozdíl od klientů, kterým to pořád nedochází. Přišlo mi to trochu smutné. Nechtěla bych chodit do terapie k někomu, kdo bude moji realitu považovat za podřadnou.

VÍCE



TERAPIE ZA ŠKOLOU VE „ŠKOLE PRO DOSPĚLÉ“

Jaro je období zápisů do škol a školek. Mnozí z nás tuto iniciaci do školského systému se svými dětmi právě zažívají či ji zažili. Minulý týden jsem jela oblíbenou rezidenční oblastí kolem Berounky a místní silnici lemovaly každých pár metrů billboardy s reklamami na soukromé školy a školky.

VÍCE



STYČNÉ BODY MEZI KOUČOVÁNÍM A PSYCHOTERAPIÍ?

Má či nemá psychoterapie s koučováním nějaké styčné body? Je to odlišná profese či není? A v čem se vlastně liší? Proč mají terapeuti něco vědět o koučování? Proč o něm psát, pořádat o něm semináře? To jsou otázky, které se pokouší zodpovědět tento článek.

VÍCE



JDE SE V ŽIVOTĚ OBEJÍT BEZ ASERTIVITY?

  • Příběh z praxe
  • Co je to asertivita?
  • Kde můžeme asertivitu využít?
  • Asertivita pro každého bez rozdílu věku
  • Kde začít?

VÍCE



MEDIACE KONFLIKTŮ

Mediace se objevuje v poslední době v nabídce různých poradenských zařízení, nabízejí ji rovněž státní instituce, zejména manželským párům. Výjimkou není ani nabídka mediace konfliktů na pracovišti. Co to záhadné slovo vlastně znamená? Namísto teoretických definic, dovolte jeden příklad ze života.

VÍCE



MLUV, MLUV, ZAJÍMÁŠ MĚ

O narativním přístupu k psychoterapii a supervizi hovoříme s MUDr. Olgou Kunertovou a Mgr. Barborou Hruškovou.

VÍCE



JSOU VZTAHY ŠTĚSTÍ?

Když o sobě někdo řekne, že je či není v životě šťastný, většinou se za tím skrývají právě mezilidské vztahy. Ke spokojenosti v životě potřebujeme ještě spoustu dalších věcí, materiální zajištění, naplnění v práci, ale bez vztahů šťastní být nemůžeme.

VÍCE



NARATIVNÍ PERSPEKTIVA TERAPEUTICKÉ PRÁCE SE VZTAHY

Žijeme ve vztazích, potřebujeme druhé lidi, naši blízcí jsou zrcadlem naší sebehodnoty, dávají smysl našemu snažení, význam našim životním rolím. Tím, že vyprávíme naše zkušenosti druhým, tvoříme z nediferencovaných prožitků události, dáváme jim dějovou linii, některé zdůrazňujeme, jiné potlačujeme, čímž dáváme význam a ukazujeme v určitém světle i sami sebe. Možnost sdílení, z nás činí lidské bytosti a tak by se dalo říct, že teprve vztahy s druhými dávají našemu životu lidský rozměr.

VÍCE



NARATIVNÍ PSYCHOTERAPIE A KLIENTOVY VZTAHY

„Má mě rád, nebo ne?“ Ptají se naši klienti často, jakoby šlo o něco, co můžeme buď prokázat, nebo vyvrátit jednou provždy. Neuvědomují si, že láska je aktivní činnost, že jde spíš o to, jak sami interpretují chování toho druhého a trápí se hodnocením, které mu ve svém příběhu sami dali. V zajetí představy o tom, že je to ten druhý, kdo by měl něco měnit, se vztah dostává do krize. Jednotlivci se cítí být nuceni komplementárně fungovat v rolích, které si nevybrali. Příběhy mají tendenci žít vlastním životem a „nutit tak své protagonisty“, aby se chovali v jeho intencích, přestože jim to nepřináší uspokojení. Mají dojem, že to tak musí být. Opakovaně rozehrávají komunikační výměny, které potvrzují je samotné v nepříznivém světle, v roli, které by se rádi zbavili. Každý chce změnu od těch druhých, ti však, oslovováni stále stejným způsobem, chovají se zpravidla rovněž stejně. Pro všechny zúčastněné je to nepříjemné a bolestivé. Pokud se začneme stavět ke svým vztahům jako k nějakým objektivně daným faktům, může se nám to stát osudným, protože na jejich vývoj přestáváme mít vliv.

VÍCE



O KOMUNIKACI ANEB JAK SE DOMLUVIT

Schopnost komunikovat je specifická lidská dovednost, díky níž máme šanci sdílet naše zkušenosti s druhými lidmi, říct si o to, co potřebujeme, ale i vyjádřit svůj nesouhlas a taky hledat řešení, uspokojivější pohledy na situaci apod. Všichni komunikujeme a přesto se tak často stává, že si nerozumíme, že člověk, se kterým mluvíme, nepochopí, co jsme měli na mysli a odpovídá na něco jiného, nebo nám dokonce podsouvá něco, co jsme neřekli, úmysly, které jsme neměli apod… A pak ty následky!

VÍCE



ZKUŠENOSTI SE SUPERVIZÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ

Proč se zdravotníci bojí supervize? A potřebují ji vůbec? 

VÍCE



PRÁCE S AGRESÍ V POSTMODERNĚ

Byl jednou jeden mlýn, a byl zvláštní tím, že ho mlynář nechal zbudovat v lese u protékajícího potoka. Mlynáři se ale nedařilo, to je také nápad, stavět mlýn v lese, opustila ho mlynářka, a tak po čase, když se zase jednou opil, nechal mlýn mlýnem a s lahví v ruce z lesa odešel.

VÍCE



TOP