blog

SENZORY NA DĚTI?

 

Snaží se EU za nás myslet na elementární věci a jsme kvůli tomu spokojenější? Zamyšlení ředitelky Centra Gaudia MUDr. Olgy Kunertové.

149_144_olgakunertova.jpg




Zaslechla jsem včera při cestě autem na radiožurnálu zprávu, že tvůrci legislativy pro EU zvažují nějaký předpis o tom, že by v autech měly být povinně instalovány jakési senzory, které by upozorňovaly rodiče na to, že mají na zadním sedadle děti, když chtějí vystoupit, aby je tam nezapomněli, protože v těch vedrech by to pro ně mohlo být nebezpečné. No nápad je to zajímavý, a jeho autor má jistě na srdci blaho těch bezbranných tvorů, ale něco mě na tom velmi znepokojuje, musím říct.

Před časem, kdy jsme o vstupu do EU teprve uvažovali, objevovaly se různé informační kampaně, které měly za úkol nás – obyvatelstvo připravit na to, co nás v EU čeká. Narazila jsem tehdy na jakýsi kvíz, jednou z otázek bylo, jestli bude muset být na každé roli toaletního papíru metr před koncem upozornění, že papír brzo dojde. Přišlo mi to vtipné, ale čím dál tím víc mám pocit, že je to dobrá ukázka toho, kam se řítíme.

V každém veřejném prostoru musí být jasně označený směr únikového východu, co na tom, že dveře jsou tam jen jedny a to ty, kterými návštěvník právě vstoupil. Snížený strop musí být označen žlutočernými výraznými pruhy, na cigaretách už nestačí upozornění, že kouření škodí zdraví, ještě tam musí být obrázky, které to názorně ukazují, jak takový nezodpovědný kuřák dopadne atd., atd. Evropská legislativa myslí na nás a za nás, takže sami už pomalu přemýšlet nemusíme. Nedělá z nás náhodou změkčilé tupce bez potřeby vlastního názoru a bez odpovědnosti?

Díky EU máme vše tak dokonale zabezpečené, že jsme se zapomněli už jenom dívat pod nohy… Jsme proto šťastnější a svobodnější lidé? Myslím, že opak je pravdou. Podporuje to přesvědčení, že máme nárok na to, aby se o nás někdo postaral, místo abychom se o sebe ve vší počestnosti starali sami a také o své děti.

Trápíme se tím, jestli jsme šťastní dost, jestli dost vyděláváme, jestli máme dost sexu, jestli jsme si dost dobře vybrali svého partnera a úplně ignorujeme to, že to jak si v životě počínáme a jaké vytváříme vztahy je tak trochu na nás. Ne že bychom o své děti nepečovali, kupujeme jim, co je zrovna na trhu nejlepšího, zabýváme se, jaký styl výchovy je pro ně ideální, jestli škola, do které chodí, je dost podněcující a učitelé dostatečně erudovaní a pak je klidně necháme zamčené na slunci v autě, stejně jako maso v troubě nebo chleba v mrazáku… no, nezapípal.

149_144_olgakunertova.jpg
TOP