Gaudia
      online-poradna

Váš dotaz:

Dobrý den, potřebuji radu, zda to, co prožívám je normální či nikoliv. Já si myslím, že už ne, ale nechce se mi k odborníkovi kvůli tomu, aby mi řekl, že jsem přecitlivělá a mám se hluboce nadechnout.

Bude mi 20 let, problémy začaly už někdy ve 12-13letech, během let se intenzita mění ale nikdy to nezmizelo, a mě už to opravdu trápí, podepisuje se to i na vztazích s blízkými. Mívám stavy, které si neumím vysvětlit. Většinou je večer, dokážu několik hodin v kuse brečet, černé myšlenky nejdou zahnat, neustálé obavy o něco, co nejspíš nepřijde? Několikrát sem měla pocit, že vyloženě zešílím, pláču,hrozně se potím ale zároven mam husí kuzi, sucho v ustech, tresou se mi ruce a na hrudi mám balvan. Několikrát mi bylo nevolno i od žaludku. Nemohu v tu chvíli racionálně přemýšlet, kdysi jsem se i sebepoškozovala, dostala jsem rozum ale stale me ta myšlenka přepadá. Po "záchvatu" jsem většinou hrozně unavená a usnu, ráno jsem vyčerpaná, někdy mi trvá postavit se na nohy, motá se mi hlava...v tu chvíli chci snad i umřít, za ty stavy se nenávidím, tím spíš, že se většinou nic hroznéhonedeje,staci mi maličkost a nebo nic, kdyz se me nekdo zeptá co se deje,proste nedokázu odpovedet. Mam hrozný strach, alenevím z čeho. Nechci takhle fungovat, protoze v zivote prijdou opravdove problemy a timhle stylem, to nezvladnu.... Taky sem hodne, hodne naladova, okolí to otravuje me to mrzí, prichazi to samo, neumim to ovlivnit, i kdyz si to uvedomuji, kazdopádne si myslím,že není normální kazdy den plakat. Poslední dobou se necítím fyzicky ani psychicky dobre (ve vzteku to svaluji na lidi okolo, pritom ty¨problemy opravdu trvaji dlouho)tak se ptám, mam jít k doktorovi, nebo me posle domu s tim, ze sem jak chudinka? Dekuji, pokud jste dočetli.




Odpověď:

Dobrý den, Simono,

Děkujeme za dotaz, který jste nám poslala. Popisujete dlouhodobé potíže, obavy, pocity smutku, které vás nutí plakat, dokonce vás to přimělo se sebepoškozovat, chtěla byste umřít ..., musí to být hodně nepříjemné v tom žít. A ovlivňuje to i vztahy s lidmi, které kolem sebe máte.

Není nutné, aby vaše potíže byly považovány za nenormální, abyste mohal navštívit odborníka. Nebojte se říct si o pomoc. Dobrá psychoterapie vám pomoct dokáže. A možná i nějaká medikace by nebyla od věci. Nemusíte hned napoprvé narazit na někoho, kdo vám sedne, ale ráda bych vás podpořila, abyste v tom případě hledala dál.

To, že takhle dál žít nechcete, považuji za podstatné. Třeba to nebude snadná cesta a nebude to také hned. Psychoterapie je někdy dlouhá cesta, ale když v ní vytrváte, máte rozhodně šanci svůj život změnit.

Nevím, jestli jste z Prahy. Pokud ano, zavolejte k nám na sekretariát a my vám vybereme vhodného terapeuta. Anebo si vyberte sama třeba na seznamu certiikovaných terapetů zde: http://www.czap.cz/seznam-psychoterapeutu, nebo na známém lékaři podle místa svého bydliště. Hlavně to zkuste!

Hodně štěstí přeje

Olga Kunertová

TOP