Psychoterapeutické centrum Gaudia
Tým odborníků pro oblast psychoterapie, poradenství, supervize a vzdělávání.
On-line poradna
Chcete poradit? Napište nám svůj dotaz.
Zasláním dotazu do on-line poradny dáváte souhlas k jeho zveřejnění na webu spolu s odpovědí odborníka. Pomáháte tím ostatním.
Své problémy s námi můžete konzultovat i soukromně.
Nemůžete-li přijít, jsme vám k dispozici na skypu.
Napište nám
NOVINKY
konzultace v angličtině
a francouzštině
Chcete-li se
na cokoliv zeptat,
napište nám
nebo
zavolejte
Praha - 242 487 327
Brno - 777 316 175
Můžete se
informovat
i po skypu
DOPORUČUJEME:
SPOLUPRACUJEME:
Dobrý den. Vážení.
Je mi 67roků a dostal jsem se do tíživé životní situace a protože jsem
psychicky nemocen (schizofrenie) přestávám tuto situaci do které jsem se
nedostal vlastní vinnou zvládat. Víte, když jsem byl léčen a diagnostikován
touto nemocí v roce 1975, bylo mi po propuštění doporučeno ( byl jsem
poučen)čemu se mám v dalším svém životě vyhnout a vyvarovat. t.j.stresovým
situacím,vyhýbat konfl. situacím a pod.Nyní jsem již devět let pod neustálým
tlakem a strachem co bude dál. Přišli jsme o rod dům,sice v něm bydlíme se
ženou, ale musíme si jej nazpět kupovat, protože mne dva lumpové připravili
celkem o1 400 000.-Kč. Všechny soudy jsme vyhráli, na základě rozsudku by mi
měli oni
lumpové peníze vrátit, ale protože \“nemají nic\“ (veškerý majetek mají
rod.příslušníci,manželky se kterými se oba rozvedli,ale žijí s nimi dál, což
byl rozvod úmyslný)Kde pracují a jaký mají příjem, to mi nikdo neřekne a
já jsem s toho všeho tak unaven, že uvažuji o tom že budu pokračovat s nimi
mimo zákon a nevím, jak to dopadne.
Musíme oba s manželkou(65r.) pracovat a splácet měsíčně 15 000.-Kč.Žádné
užívání poslední třetiny života, žádná dovolená,ale musíme se ženou pracovat
do mých 82 roků.( jestli se toho dožijem )
A nyní, když jsme dostali od pana Kalouska poštovní poukázku abychom
zaplatili onu částku, tak i když jsem se dozvěděl,že se jedná o jakési
upozornění jak je stát zadlužen, tak já mám v sobě dlouhodobý vztek, pocit
beznaděje a proto to beru jako lumpárnu a chtěl bych na pana Kalouska podat
trestní oznámení. Mám chvilky, že bych si nejraději vzal život, nebo že bych
všem těm lumpům ublížil, proto chci právní pomoc aby došlo k spravedlivé
satisfakci
Děkuji moc Prášek Zdeněk Dražice u Tábora
Dobrý den !
Chtěla bych vás poprosit oradu. Mám malého syna ,je mu 6 let ,připočůrává se amá strach z kolektivu. Já sama mám ten samí problém. Lidé se knám chovají dost neslušně,
ač by k tomu měly důvod.Někdy mi je z toho špatně . Jsem zároven vztahovačná a dost do sebe.Mé reakce naokolí je dost arogantní a navíc mi dělá problémi říci svůj názor. Nechám si od každého dost psychycky napadat.
Moc bych chtěla to změnit .
Předem děkuji za radu.
s pozdravem
Lenka Turtaková
Dobrý den, mám dosti zásadní problém se svým synem. Je mu 26 let a po třech letech se s ním rozešla přítelkyně s kterou i bydlel. Je to už asi 3 měsíce, ale jeho stav je zoufalý.
Neustále mi brečí a vyhrožuje, že si něco udělá. Nejhorší je že se s bývalou přítelkyní stále potkávají na stejném pracovišti. Našel si novou přítelkyni a snaží se s ní být co nejčastěji, ale evidentně mu to nepomáhá. Jsem z toho zoufalá a mám o něj strach. Poraďte mi. Děkuji
Dobrý den,
píši protože se mi v hlavě honí poslední dobou nějak moc věcí.
Jsem žena přes třicet a měla jsem ve svém životě dva významné partnerské vztahy: první od 17 do 24 – ten skončil z důvodu, že jsem ještě chtěla studovat a ne zakládat rodinu a partner chtěl rodinu, druhý vztah je od 24 do teď. Ze začátku jsme si s partnerem notovali že deti nechceme, po peti letech se z toho ale u partnera vyvinulo: deti vůbec nechci – a já naivně čekala další dva roky, že se názor změní. Teď už si iluze nedělám, po dlouhých výměnách názorů jsem nakonec pochopila, že partner děti doopravdy nikdy nechce. Takže mi nezbývá asi nic jiného než se s ním rozejít. To je myšlenka číslo jedna, další jsou v závěsu a týkají se mé práce – ve které jsem dala výpověď aniž bych si našla novou, a pak mám taky pocity méněcennosti, že ve svých třiceti nemám stále žádnou jistotu a ani svou střechu nad hlavou, že bydlíme v podnájmu a musíme mít ještě spolubydlící. Takže teď lituju dlouhých let ztracených studiem, kdy jsem si říkala že platí rovnice čím lepší vzdělání tím víc peněz. Navíc pořád opakující se problémečky se zdravím, na které se lékaři koukají jako na psychického původu. Takže teď netuším kterou oblast mýho života napravovat dřív a jak – takže raději nedělám nic, jenže spoléhat na přísloví, že čas vše vyléčíí nebo vyřeší asi nepůjde a tak píšu sem své řádky a doufám v radu co dál.
Dobrý den,
píšete o myšlenkách, které se Vám honí hlavou – o zklamání ze vztahu a s tím souvisejícími otázkami o ukončení partnerství; o práci, kterou jste opustila a pocitech méněcennosti; o deziluzi z některých Vašich představ o životě. Souhlasím s Vámi, že spoléhat na čas, který by mohl vše vyřešit, není uspokojující ani jisté. Mnohem lepší je použít vlastní síly.
Nevím, kterou z oblastí Vašeho života byste měla začít řešit nejdříve, ale oceňuji Vaši snahu vůbec něco řešit. Už to, že jste napsala pár řádek je důkazem toho, že si umíte říci o pomoc a podporu, což je možná prvním důležitým krokem k dalším změnám.
Doporučuji Vám vyhledat psychoterapeutickou pomoc, díky níž byste si všechny myšlenky utřídila a začala pracovat na změnách, které by do Vašeho života vnesly radost, klid, spokojenost a naději.
Objednat se můžete k některému z psychoterapeutů v Psychoterapeutickém centru Gaudia na http://www.gaudia.cz. Existuje ale mnoho dalších center, v tuto chvíli tedy záleží pouze na Vás, uděláte-li další krok.
Přeji Vám, abyste pro sebe našla pomoc, kterou potřebujete.
Mgr. Emilie B. Gärtnerová
Dobrý den,
děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Nebývá lehké v takové situaci požádat o pomoc, radu.
Píšete o tom, že Vás někdo připravil o vysokou částku, která by Vám měla být navrácena. Vy s manželkou vkládáte velké úsilí do splácení, nemáte čas na užívání poslední třetiny života a asi i to je zdrojem dlouhodobé nepohody.
Čtu ve Vašich řádcích tři témata, o kterých uvažujete.
Zaprvé, zda s lumpy, kteří Vám dluží peníze, pokračovat mimo zákon.
Zadruhé, zda podat trestní oznámení na pana Kalouska.
Zatřetí, jak zvládnout vztek, který celá situace ve Vás vyvolává.
Pokud jde o bod jedna, je to alternativa, která by Vám zřejmě přinesla krátkodobou úlevu, nicméně v dlouhodobém horizontu by Vám mohla způsobit spíše nevýhody. Je zcela na Vaší zodpovědnosti, zda zvolíte krátkodobou výhodu nebo dlouhodobou nevýhodu.
Bod dvě se týká trestního oznámení na pana Kalouska. Jakkoliv rozumím Vašemu rozhořčení, obávám se, že tím, co pan Kalousek udělal, neporušil trestní zákon. Možná porušil etiku, ale rozhodně by Vám v tomto ohledu nepomohl žádný soudní spor.
Třetí bod se netýká právních rad, ale spíše těch psychologkých. Velmi bych Vám doporučila navštívit psychoterapeuta, který Vám může pomoci zvládnout stres a dlouhodobé naštvání způsobem, který bude pro Vás přijatelný a zároveň nepřesáhne zákonné normy.
Věřím, že pro sebe naleznete pomoc, která Vám ve Vaší situaci bude užitečná.
Mgr. Emilie Gärtnerová, Gaudia
Vážená paní Turtáková
vážím si důvěry, se kterou na na nás obracíte. Píšete o svém synovi a o tom, že se počůrává a má strach z kolektivu. Sama znáte tyto obtíže u sebe samotné. Trápí Vás, že se k Vám lidé chovají neslušně a zároveň víte, že k tomu možná dáváte někdy příčinu svojí vztahovačností nebo arogancí. Zamýšlím se nad tím, jak asi působíte na okolí, když v lidech vyvoláváte tento typ reakce. Možná si okolí myslí, že jste namyšlená, nepřístupná, nepřátelská. A možná proto mají lidé potřebu s Vámi bojovat a Vy to můžete cítit jako psychické napadání. Zřejmě se tedy jinak cítíte a jinak se chováte k druhým; možná že se cítíte slabá a nejistá a díky tomu pak reagujete podrážděně a můžete působit arogantně. Jsou to ale jen mé postřehy a nápady, jen Vy sama víte nejlépe jak to je.
V každém případě je skvělé, že se svou situací chcete něco dělat. Doporučovala bych Vám kurz asertivity nebo efektivní komunikace (např. http://www.gaudia.cz) nebo konzultace s psychoterapeutem (psychoterapeutkou), který by Vám pomohl ve Vašich potížích se vyznat dosáhnout změny, se kterou byste byla spokojená. Věřím, že pokud se Vám podaří zařídit si psychickou pohodu, bude to mít pozitivní vliv i na Vašeho syna.
Přeji Vám, abyste pro sebe nalezla řešení, se kterým budete spokojená.
Mgr. Emilie B. Gärtnerová
Dobrý den,
je mi 33 let, mám dvě malé děti (5 a 3 roky), třetí se má narodit v zimě. Jsem šťastně vdaná, manžel je moc hodný, i když většinou je v práci než doma. Můj problém nastal zřejmě po narození dětí a po zjištění skutečnosti, že ne všechno je tak perfektní, jak jsem si představovala a naplánovala. Happy život na mateřské se nekoná. 365 dní v roce jsem sama s dětmi, nemáme přátelé, děti nemají kamarády (jen ve školce). Letošní prázdniny jsou katastrofa. Bydlíme na malém městě, stále chodím s dětmi na dvě stejná místa, kde nikdo není. Stále děláme dokola stejné a stejné činnosti. Během týdne je to ubíjející stereotyp. Jsem už tak zničená, vyčerpaná, deprimovaná, že moje jediná obrana před čímkoliv je křik, zlost, stres, nervozita. Osobně rodiče nemám a manželovy rodiče jsou mladí, chodí do práce, takže hlídání máme možná tak 1x do měsíce během víkendu, a to většinou si prarodiče berou jen jedno dítě, protože na obě nestačí. Jsou velmi živé, neposedné, typicky zlobící, uječené. Letos v létě jsme se po osmi letech vztahu zmohli na první, opravdovou společnou dovolenou u moře. Manžel šetřil a pracoval celý rok, aby něco našetřil. Tahle dovolená nás naprosto zruinovala. Poprvé a naposledy jsem byla u moře, už o to nestojím a ani kvůli dětem se nehodlám obětovat….tak jako letos. Ačkoliv se manžel opravdu snaží, má dobrou práci, nejsme nijak nároční, nejezdíme na výlety, na dovolené, nekupujeme drahé věci….nikdy nám nestačí peníze tak, abychom přežili přelom měsíce. Je to stále dokola, od výplaty k výplatě, z ruky do huby. Už ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco pro sebe. Zašlo to tak daleko, že mi je líto koupit sprchový gel za 40,- a místo něj raději koupím to nejobyčenější mýdlo za 8,-. Tohle mě také strašně ničí a ubíjí, už nevíme, kde začít šetřit. Děti mají všeho dostatek, i když dostanou např. darované, použité oblečení od někoho. Třetí dítě nebylo vůbec v plánu, otěhotněla jsem přes antikoncepci. Mám stavy, že si přeji vrátit čas a žít bez dětí. Kolikrát už bezradností brečím a prosím, aby mne nechaly chvíli na pokoji. Pořád něco chtějí, potřebují, nemám klid a soukromí ani na wc a nedej bože, když si sednu. Je jedno jestli k jídlu, nebo jen tak ke kávě (kterou NIKDY nemám šanci dopít)…hned je nějaký neodkladný požadavek, žalování, bitka, vřískání. Zapnout si přes den rádio nebo Tv, nebo přečíst si pár stránek knížky nebo si lehnout a odpočinout si….neexistuje. Hned odběhnou od jakékoliv své činnosti a skáčou mi po hlavě, po břiše, vyžadují maximální pozornost. Každá maličkost mě vytočí do nepříčetnosti, křičím, házím věcmi. Málokdy použiji fyzický trest, spíš je to o tom křiku. Pokud s nimi dělám nějakou činnost, malování, modelína, čteme knihu…za pár minut utíkají a nejeví zájem. Takže zase uklízím milion pastelek a papírů apod. Takovéto maličkosti mi berou energii, mám pocit, že všechno dělám zbytečně, nikde nevidím žádný pokrok, úspěch, radost.
Už jsem si ze zoufalství koupila homeopatika na zklidnění, ale jsou to jen vyhozené peníze. Manžel chodí domů až když je všechno „při starém“, uklizeno, děti obstarané, v pyžamech a v postelích. Když si postěžuji, tak jsem jen hysterka a přeháním to. Přitom on nikdy za celých 5 let nebyl s dětmi jeden, jediný den sám. Vím, že má své starosti…ať nepřijde o práci, ať je vše včas zaplaceno atd atd. V tomhle je svědomitý. Nechci se s ním přít o to, kdo je na tom „hůř“. Jen potřebuji vyslechnout a povzbudit.
Moc se těším, až začne zase školka a budu sama. Jen se děsím podzimu a zimy. Pravidelně mám děti od října do dubna doma, nemocné. A do toho ještě mimino…hrozná představa. Vím, že bych měla jít do společnosti, dělat nějakou činnost, mít režim, hodně aktivit. Ale u nás to možné není a dojíždění nepřichází v úvahu z důvodu časových a finančních. Za pár měsíců se s miminem nikam nedostanu vůbec. Už si připadám jako blázen, co si jen stěžuje. Každý si myslí, jaká nejsme úžasná, spokojená rodina, ale opak je pravdou. Finanční tíseň, hyperaktivní děti, které jak nejsou venku, tak demolují byt a ničí moji psychyku, vystresovaná, uječená matka bez elánu. Nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, na nic se netěším, všude vidím jen problémy.
Už dva roky chodím nepravidelně k psychiatrovi. Původně jsem myslela, že mám poporodní depresi nebo laktační psychozu, ale vyklubalo se z toho tohle. Jenže k lékaři to mám 20 km, hlídání nulové, manžel si volno vzít nemůže, už ho skoro všechno vyčerpal v létě a teď šetří na zimu na porod atd. Teď jsem objednaná na příští týden, ale nedostanu se tam. Vůbec nevím, jak mám tyhle věci řešit (lékaři, úřady…), když není ani kamarádka, která by se obětovala a děti pohlídala. Jet někam něco vyřídit je otázka půl dne (nemám auto, spoje jezdí třeba po 1,5h) a tak dlouho stejně děti u cizích lidí nevydrží. Než jsem otěhotněla, měla jsem příležitostně Lexaurin 3.0. Existují léky, které mohu i v těhotenství a při kojení a jsou bez receptu?
Děkuji.
Dobrý den,obracím se na vás s jednou mou velkou životní zátěží.Jde o vztah s přítelem.Není to jednoduché popsat pár slovy.Seznámili jsme se před necelým rokem.Přítel byl ženaty a jeho desetileté manželství bylo poslední 3 roky o tom že vedle jen žili s manželkou.mají spolu 4letého syna o kterého se více stará přítel.jeho manželka nevaří,nevěnuje se synovi jak by měla.pro ní je lepši kariéra.Tak mi to bylo řečeno.Přítel byl neštastný a říkal že už to několikrát zkoušeli dávat dohromady ale vždy to dopadlo stejně bez efektu.Za nějaký čas jeho manželka požádala o rozvod.Ptala jsem se proč nepožádal on když nebyl spokojený.Pak to manželka chtěla stáhnout,když se nic nedělo z přítelovi strany“návrat“tak rozvod pokračoval.Ona si stanovila podmínky.A jedna z nich je že bude rok bydlet po rozvodu s bývalým mužem.Mají rodinný dům který si nechal přítel a jí vyplatil aby si mohla postavit svůj dům.Jenže ona už má peníze a vypadá to že nespěchá pryč z domu.říká že by potřebovala dva roky ,že jeden jí nestačí.A já se ptám….takhle spolu žili 3 roky jako přátele a bez sexu.Ted se na tom nic nezměnilo i když jsou rozvedeni a ona už má peníze.Příjde mi to trochu divné že přítel nepožádal o rozvod sám a neodstěhoval se nebo jí neřekl at odejde a nechal na ní aby si stanovila rok.Nechce se bavit o ní ani o tom jejich vztahu jaký ted mají.nebo o tom jak to vše probíha.Když mu řeknu aby ser jí zeptal jestli si staví dům tak mi odpoví že se jí ptát nebude.Mám pocit jako by se jí bál a nechával vše rozhodnutí na ní.Když jezdí ke mě ona mu neustále volá.Když mu řeknu at jí řekne at neotravuje tak se na mě moc rozlobí a říká že jí nic nebude říkat.že by to bylo horší a ona by volala častěji schválně.Vždy se kvůli ní hodně pohádáme..Nechápu to…ona požádá o rozvod.přítel si vzal hypotéku aby jí vyplatil,ona mu furt leze do života a chce aby byli spolu a on s tím nic neděla.Můžete mi prosím poradit .Jak se mám zachovat?doufám že budete tomu všemu alespon trochu rozumět.Přítel mě říká jak mám vychovávat dceru,jaké mám špatné vlastnosti ale sám si neumí doma dupnout a udělat tomu rázny krok aby neotravovala a žila si svůj vlastní život.Cítím se jako kdyby měl domov s maželkou a já byla jen víkendovka.Je toho hodně co bych chtěla k tomu říct jak to je.Ale to bych se upsala)))chci vědět proč se tak chová a proč to nechává vše na ní.Já co řeknu tak to vůbec nebere.Ona je ředitelka v bance a já holka se střední.
Dobrý den.Ani nevím co napsat , od čeho začít ,a co očekávat.Najednou se mi zhroutil život a já nejsem schopná s tím nic dělat.Nemám kde bydlet…tedy zatím mám ,ale ne na dlouho.Nemám práci a nejsem schopná si jí najít.Lidé co mi pomáhají a na které se můžu spolehnout ( že mě v tom nenechají ) už také dochází. Pořád si říkám…to zvládnu najdu si práci byt a bude fajn…pak ale max kouknu do inzerátů ….vrchol je když někam zavolám a pak to vzdám a řeknu si že týden ještě budu doma . dám se dohromady a pak se na to vrhnu….z týdnů jsou měsíce a vlastně roky..protože jsem měla kolem sebe lidi co pomůžou…ale už nejsou…už mě znají a vědí jaká jsem a říkají že se musím o sebe postarat sama tak mě v tom nechají protože je to pro mě nejlepší….donutí mě to postavit se na vlastní nohy! Ale já na nich nechci stát sama.Bože co to píšu za nesmysly…já nevím …už nevím co chci….tedy vím ale to už takhle dál nejde.Už jsem i uvažovala o tom, že v nejhorším to ukončím…skočím z okna či z mostu…pak si ale uvědomím jak by jsem strašně moc ublížila lidem okolo mámě ,ségře, kamarádkám …tak to neudělám ,ale teď si myslím , že sice budou chvilku nešťastní ,ale pak to přejde a jen si řeknou, že jsem prostě neuměla žít a že to tak asi mělo být a alespoň se nemusejí starat o jednoho flákače.Mám deprese? Myslím,že ne jen se sebou nejsem spokojená a nejsem schopná s tím něco dělat…že by to byla deprese? A jak by mi mohl někdo pomoc…nikdo přeci nemůže vědět jak mi je nikdo mě nemůže pochopit…a stejně nemám peníze aby jsem šla k psychologovi či ke komu vůbec.Proč nemůžu zůstat ležet a koukat na televizi…je tolik krásných filmů o životě a všem…nemusím nikam chodit prožiji si to doma a nemusím nic dělat….nebo třeba usnout a jen spát…mám většinou krásné sny a tak živé…a nic v nich není těžké…vše v nich dokážu…ale pak se vzbudím a je tady zas ten hrozný život nějaká práce …aby bylo na účty,jídlo. Ach jo. Píšu blbosti…nemá to hlavu ani patu,ale prostě se už něco musí stát MUSÍ čekám už dlouho a …nic…ve filmu se vždy něco stane a nastane obrat,ale u mě se nic neděje..tedy děje se toho spoustu ale to jde mimo mě. Asi jsem blázen.Pomozte mi někdo prosím .
Tak…jsem se trochu uklidnila popíšu svou situaci.Od puberty beru život hákem-škola a později práce pro mě bylo nutné zlo a překážka k zábavě.Do dneška beru práci jen jako zlo a nutnost k přežití..závidím lidem co mají práci jako koníčka…také by jsem to tak chtěla,ale vlastně nevím jako co by jsem chtěla pracovat,aby mě to naplňovalo.Vždy jsem měla po ruce lidi co se o mě postarali…..přítel-kterému se mi vždy podařilo namluvit nějakou pohádku jak čekám na práci a pak to nevyšlo a tak různě.Dva partneři mi to tolerovali a více-méně mě živili…když ne ,tak jsem se uskromnila a jelikož jsem bydlela u rodičů…kde v lednici vždy bylo nějaké to jídlo a pár korun na zábavu se taky nakonec nějak našlo..jsem přežívala.Před 6 lety nastal zlom…můj tehdejší přítel přišel tragicky o svou ženu a z občasného scházení se s ženáčem jsem se ocitla v roli pečovatelky o rodinu… 2 děti.Péči o rodinu jsem zvládala,ale do práce jsem chodila velmi nepravidelně….výmluv bylo vždy dost. Pak se naše finanční situace o dost zhoršila a rozpory byly častější….nakonec si přítel našel jinou partnerku a jí musela odejít.Od té doby se potácím v momentálních záchvatech nutnosti tuto situaci řešit…a následných pocitech se na vše vy…..Už mě rozčiluje jak od všech slyším musíš se o sebe postarat..postavit se na vlastní nohy a pod. Vím moc dobře co by jsem měla udělat,ale nevím …..jak to vysvětlit…nevím jak to udělat.Né ve smyslu…kup si noviny …zavolej na inzerát……ale prostě se nutím do toho někam volat….něco dělat…s někým se bavit….nejhorší je to seznamování…nechci nechci nechci! Pak,když už to vše zvládnu a zvyknu si v novém kolektivu najednou nastane období,kdy hledám výmluvy proč nejít do práce a jak by to bylo skvělé zůstat doma nic nedělat.Takhle to nejde dál…vím to a opravdu se už moc bojím co bude dál….bojím se sebe co udělám….opravdu se bojím,že to nedopadne dobře a nevím kam se obrátit pro pomoc a sama si nejsem schopna pomoci.Asi píšu dost zmateně,ale tolik se mi toho honí hlavou a nevím co napsat dřív.
Vážená paní,
obdrželi jsme váš dotaz z on-line poradny, ze kterého je vidět, že jste se dostala do obtížné životní situace.
Mohli bychom Vám nabídnout psychickou podporu formou osobní konzultace s odborníkem. Pokud nemáte pojišťovnu VZP (nemáme s ní smlouvu), může Vás zítra, 7. 9. 2010, přijmout na konzultaci naše psychiatryně, MUDr. Sgallová v 9h a odpoledne ještě můžete absolvovat podpůrnou individuální psychoterapii u Mgr. Gärtnerové, rovněž zítra, a to v 17h.
Obojí by bylo na adrese Korunní 111, Praha 3, tel 773 993 036, 242 487 327.
V případě, že jste klientkou VZP doporučuji Vám zavolat na krizovou linku v Bohnicích, kde jsou nonstop na telefonu odborníci, se kterými si můžete popovídat (tel. 284 016 666), to samé funguje i v krizovém centru RIAPS (tel. 222 580 697).
V případě, že byste chtěla přijít a se svým trápením se podělit s našimi odborníky, dejte nám prosím vědět na výše uvedená tel. čísla nebo e-mailem, a to do zítra 8h ráno, abych mohla potvrdit termíny paní doktorce a psycholožce.
Píšete, že se něco už musí ve Vašem životě stát. Nyní máte možnost udělat první krok k cestě, na které nemusíte být sama ale s někým, kdo Vám pomůže něco změnit…
Držíme Vám palce…
Dobrý den,
obrátila jste se na nás s prosbou o radu v situaci týkající se partnerského vztahu. Píšete, že nerozumíte vztahu svého partnera a jeho bývalé manželky. Přesto, že jsou po rozvodu, žijí spolu v jednom domě.
Je zcela přirozené, že žádáte partnera o vyjasnění situace. Setkáváte se jen s odmítáním, které je pro Vás nepříjemné a znejišťující. Pro partnera opravdu nemusí být jednoduché o jeho vztahu mluvit, možná mu ani sám nerozumí, možná v tuto chvíli ani neví co chce. To se v náročných životních situacích stává.
Spíše než pátrat po „skutečnosti“ byste se měla soustředit na to, co chcete Vy. Pokud Vám je nejistota nepříjemná, odpovězte si na otázku, jak by měla situace vypadat, abyste se Vy mohla cítit dobře. A požádejte partnera, aby Vám s tím pomohl. Oba máte právo na dobrý pocit ve vztahu, jde jen o to, co je kdo pro to ochoten udělat.
Pokud Vám partner nevyjde vstříc, možná byste měla přemýšlet o tom, zda v takovém vztahu chcete být. Člověk vydrží leccos, ale ne všechno si musí nechat líbit, ne všechno musí vydržet.
Píšete, že byste měla k tomu hodně co říct. Doporučuji, abyste vyhledala psychoterapeuta, se který celou věc proberete a společně se pokusíte najít uspokojivé řešení. Také bych Vám velmi doporučila rozvojový kurz „Jak se prosazovat“. Veškeré informace naleznete na http://www.gaudia.cz.
Přeji Vám, abyste pro sebe našla pomoc, kterou potřebujete.
Mgr. Emilie Gärtnerová
Přeji dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou. Jsem matka dvouleté hočičky a od jisté doby
mám změny nálad a hlavně mám velký pocit, že to co jsem v životě přála, jako mít užasného manžela, který mě vždy pochopí a naše rodina si bude užívat každé chvilky spolu se nějak nenaplňuje, miluji nadevše dceru a taky manžela, ale někdy přijde situace něco vyřešit a skoro pokaždé se pohádáme a já z hádky ještě vyjdu jako ta nejhorší a moje sebevědomí je jaksi na nule, nevím si už moc rady. Mám období, kdy všechno zvládám a jsem šťastná a pak přijde období temna a mám pocit, že jsem k ničemu a nedokážu nic sama zařídit a cítím se dost špatně, dokonce mě napadají hrozné myšlenky, jako třeba rozvod, ale to opravdu nechci. Ještě podotknu, že můj manžel je jidináček, který od 14 let vyrůstal pouze s maminkou. Takže když to nějak shrnu tak mám pocit, že jsem se nějak strašně vzdálila od manžela a někdy jeho samotného nechápu, mám po každé naši rozepři pocit viny, že za všechno můžu a já jsem ta špatná a afektovaná, jak mi manžel jednou řekl.
Proto jsem se rozhodla Vám napsat a doufám za odpoveď.
Děkuji K.D.
Dobrý den, je mi 28 let. Trápí mě třes rukou, pocení, bušení srdce když mám jít třeba na pohovor, nebo když je nějaká oslava a tam si připíjíme sklenkama. Ted v úterý 5.10 mě čeká pracovní pohovor ohledně nového místa a už ted mám z toho strach, že se tam rozklepu jak malej rajtlík.
Dobrý den,
vážíme si Vaší důvěry, kterou jste vložila do svých řádek.
Píšete o nenaplněných představách, se kterými jste zřejmě vstupovala do manželství, popisujete nepříjemně střídající se období spokojenosti a „temna“. Zároveň milujete svoji dceru a manžela a nechcete z manželství odejít.
Já tomu rozumím tak, že potíž nastane v situaci, kdy je třeba něco vyřešit a Vy se s manželem místo konstruktivního rozhovoru ocitnete v hádce. Manžel navíc asi ví „jak na Vás“, a tak si pomůže nějakým tím komentářem „jsi špatná, afektovaná“. Ale možná to tak skutečně vidí a nechce Vám tím ublížit, ale to ještě zdaleka neznamená, že Vy taková jste.
Zaujalo mě, že míváte období, kdy všechno zvládáte a jste šťastná. Jak se to stane, že takové období přijde? Co pomáhá, aby takové období přišlo nebo vydrželo co nejdéle? Zajímalo by mě, jestli v takovém období jste schopni s manželem se (třeba jen jednou) dohodnout na situaci, kdy je třeba něco vyřešit.
Vaše téma se ale také týká umění dohodnout se, rozpoznat zaběhnuté stereotypy a těch se zbavit a místo nich nalézt nové funkční komunikační způsoby. Doporučila bych Vám např. kurz Jak se prosazovat (www.gaudia.cz) nebo psychoterapeutické konzultace, při kterých byste mohla hledat způsob, jak si znovu získat počáteční naději, že vaše rodina si může užívat společných chvilek a že Vás manžel skutečně pochopí. Možnosti psychoterapie naleznete na http://www.gaudia.cz nebo pokud nejste z Prahy, tak na internetu ve Vašem regionu určitě naleznete mnoho možností. Případně se můžete znovu obrátit na nás.
Držíme Vám palce!
Mgr. Emilie Gärtnerová
Dobrý den,
vážíme si toho, že jste našel/našla odvahu nám napsat. Popisujete příznaky, které mohou znamenat leccos, pro přesné stanovení Vašeho stavu je třeba vědět víc. Ale odhadem lze říci, že byste mohl/mohla být člověk, který je citlivý, svědomitý, možná máte za sebou období větší pracovní aktivity nebo naopak období nejistoty, kdy se rozhodujete co dál. Vámi popsané příznaky mohou být projevem prožívaného stresu, obvykle se takto tělesně projevuje úzkost, výsledek vnitřního strachu a nejistoty.
Není to pravidlem, ale stává se, že takovéto chování si tělo zapamatuje a prostě ho v daných situacích opakuje, což může být subjektivně prožíváno jako velmi nepříjemné. Člověk pak má tendenci se určitým situacím vyhýbat, což vede k izolaci, nespokojenosti a celkově snížené kvalitě života.
Zároveň stavy, které prožíváte nejsou ojedinělé, každý člověk je párkrát za život zažije. Navíc s nimi lze velmi dobře pracovat a klienta obtíží zcela zbavit.
Doporučuji Vám proto navštívit psychologa či psychoterapeuta, který s Vámi probere vše v širším kontextu a spolu s ním začnete Vámi prožívané nepříjemnosti řešit. Např.: http://www.gaudia.cz.
Držíme Vám palce.
Mgr. Emilie Gärtnerová
Dobrý den,
už nějakou dobu (asi dva roky) mě trápí jeden problém.. Potřebovala bych s ním pomoci nebo aspoň poradit, protože já už nevím, co s tím. Mám totiž hrozně malé sebevědomí a celkově mám pocit, že jsem úplně k ničemu. Neschopná.. Nevím ani proč. Ve škole se mi skvěle daří. Před rokem jsem si přidala další obor a vše zvládám. Každý mi říká, jak jsem dobrá, že to tak stíhám. Ale stejně se nedokážu v tomhle nějak ocenit. U zkoušek většinou dostávám lepší známky, ale stejně se každé bojím, protože si myslím, že to nezvládnu, že jsem se málo učila (ale myslím, že víc by to ani nešlo), že toho spoustu nevím a přitom mi to připadá jako důležitý informace. No, a pak přijdu na zkoušku a zjistím, že to taky nikdo neví, že většinou toho neví ani polovinu, co já.. Pak když dostanu dobrou známku, tak si řeknu, že jsem měla štěstí na otázky a nikdy to neberu jako ocenění mých znalostí.. Vůbec si prostě nevěřím. Nevím, jak to zlepšit.. Teď si hledám brigádu, ale je to to samý. Na tři čtvrtiny inzerátů nenapíšu, protože si myslím, že bych na to neměla, nesplňuju všechny jejich požadavky nebo například chtějí střední úroveň angličtiny a já i když z ní mám státnice, tak si myslím, že bych to nezvládla.. No, a na čtvrtinu z nich napíšu, ale celou dobu se bojím, že mi odepíšou, nedej bože přijmou.. Děsím se toho, že bych se pořád na něco ze začátku ptala nebo nepochopila ty jejich instrukce. Pořád bych se ujišťovala a zajímala o spoustu nepotřebných informací. A je by to štvalo a mysleli by si o mě, že jsem úplně blbá.. Pak jsem na sebe jedině naštvaná, protože si říkám, jak zvládnu pak dělat po škole normální zaměstnání?? Je to mnohem větší odpovědnost a zátěž než obyčejná brigáda.. To mě taky děsí. A už jsem z toho všeho unavená. Nechci být taková ustrašená a nejistá. Navíc vím, že když je třeba, tak dokážu vše zařídit. Tak, že se i ostatní diví, že jsem to tak zařídila, protože oni by si netroufli.. Pak si vždycky říkám, že přece vše jsem zatím zvládla, že nejsem až taková neschopná. Ale pak zase přijde nějaká situace a jsem tam, kde jsem byla – nejistá, nesebevědomá, ustrašená. Nechci být taková! Když se dívám na lidi kolem a vidím, jak jsou sebevědomí a v pohodě, tak si říkám, proč taky taková nejsem? Poslední dobou se zkouším v duchu chválit za každý malý úspěch, ale nevím, jestli to má nějaký účinek. Nevím, co mám se sebou dělat. Jak se změnit? Kamarádi mi moc nepomůžou, protože to prostě nedokážou pochopit, že já taková šikovná holka (jejich slova) můžu mít takový problémy.. Proto budu moc ráda, když mi nějak poradíte.
Děkuji Vám.
Děkujeme za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Kořeny toho, jak každý z nás vnímá sebe, své dovednosti, silná a slabá místa bývají většinou v dětství. Tak jak se jako malé děti učíme chodit a mluvit, učíme se i poznávat svět a naše místo v něm. Učíme se to nejen přes příkazy a pochvaly rodičů, ale děláme si své závěry sami, tj. dětskýma očima, dětským vnímáním. Tak se může snadno stát, že malé dítě začne mít pocit, že „ nic neudělá dobře“, i když je vychováno s láskou a péčí. Podobné pocity pak mohou vést až k vnitřnímu přesvědčení o svých nízkých schopnostech a dovednostech, tj. k nízkému sebevědomí, sebeúctě apod.Taková přesvědčení se dost obtížně zvládají běžnou rozumovou cestou. Většinou člověk ví, že by „ měl mít vyšší sebevědomí“, ale v reálných situacích zkoumává zase k podceňování se a k obavám. Dá se s nimi však pracovat v rámci terapie. Tak že pokud jste se rozhodla, že se chcete začít vnímat jinak než dosud, můžete se klidně objednat u nás v Gaudii a začít pracovat.
Držím palce
Ladislava Doležalová
Dobrý den,
když čut věci, které tady lidi trápí zjišťuji, že to moje je jen prkotina, ale i tak pro mne je to problém. Posledních několik měsíců nejsem chopna vyjít se svým šéfem (školitelem dizertační práce). Ukončujeme právě důležitý projekt a jsme pod velkým tlakem, což pravděpodobně způsobilo, že celá situace vygradovala. Těchdůvodů je mnoho anemohu je všechny vypisovat, tak alespoň ty nejdůležitější.
Nic si nepamatuje a není schpný si alespoň vést záznam, takže mu musím stále dokola opakovat, co už je uděláno, co jek funguje atd… Za takové situace samozřejmě není schopen práci posouvat v před.
V praktických věcech je téměř nepoužitelný a navíc si dost zvykl, že si poradím, takže toho spoustu prostě nechává na mně.
Má 4 doktorandy a čtyři projekty. Musí se proto zabývat čtyřmi zcela odlišnými věcmi. V kombinaci s předchozími body to vede k pochybné odborné úrovni všech dosažených výsledků.
Jediným jeho skutečným zájmem je, aby měl dobré jméno a pro to je schopen říci nebo udělat cokoliv včetně manipulace a citového vydírání. Na víc nemá ani za má k empatie nebo taktu.
Všechny úředchozí body vedou k tomu, že už nemám žádnou motivaci do práce, která je pro vědeckou činnost neprosto nutná. Prostě dělám, co říká a ne výsledky nedbám. Nejsem naprosto schopna s ním normálně komunikovat, jen jeho přítomnost mi jde na nervy. A v tomto stádiu už ani nejsem s to mu říci, že s ním mám vážný problém. Uvažuji o opuštění doktorátu, přesto, že už mi zbývá jen rok a půl. Jsem unavená, stresovaná a práce mne obtěžuje. Vím, že jsem situaci zavinila také. Dokázala bych vyjmenovat celý seznam věcí, které bych měla dělat jinak.
Zdá se mi to bezvýchodné. Každou radu ocením.
Dobrý den,
Nevím zda je dobré řešení psát do e-mailu co mě tíží,ale bude to tím,že už jsem opravdu ze všeho vysílená.Bude to zřejmě i tím,že jsem byla vždy plná energie a vyřešit jakýkoliv problém mě nikdy nepokládal k zemi.Budu psát asi trochu zmateně jelikož je toho ve mě nějak moc.Je mi 37let.Rozvedená.Děti 16let a 11let.Rozvedla jsem se jelikož bývalý muž byl chronický žárlivec.Ze začátku to působilo,že je ke mě velice pozorný,ale když to pokračovalo prohledáváním osobních věcí a omezování mé osoby skončilo to fyzickým napadením popadla jsem děti nohy na ramena a doslova jsem od něj utekla.Pak samozřejmě nastali ty spouštěcí problémy,které jsem si uvědomovala už při útěku.Bez fin.prostředků,bydlení,atd.Ale jsem názoru nesetrvávat v nefungujícím vztahu.Bylo to těžké období,ale na začátku mého psaní jsem se zmínila,že se umím postavit k problémům.sehnala jsem si práci,udělala útulný domov,koupila auto.(tehdy dětem bylo 2roky,6roků).Cesta byla velmi trnitá,Bez pomoci babiček a pani na hlídání mezi tím jsem musela podstoupit těžkou gyn.operaci.Vždy jsem na to koukala,že někdo má v životě hold cestičku vyšlapanou a někdo musí v životě víc bojovat a já byla ta bojovnice.Po 4letech samoty jsem se rozhodla,že se pokusím seznámit.Pár známostí bylo,ale většinou to bylo jen na občasné schůzky.Teď mám přítele 7let.Od začátku byl hodně zdrženlivý,málo mluvný,řikala jsem si,že nemůžeme být oba stejní a že bysme se mohli i doplňovat,ale čím víc jsme byli spolu jsem viděla,že je jako by až nějaký zablokovaný,Miluji ho,líbilo se mi,že je věrný má smysl pro rodinu.Ale naše špatná komunikaci mě tížila a tíží.pořád jsem si to nějak omlouvala,přítel je taky rozvedený nevzpamatoval se ještě z předchozího vztahu.Svojí rodinu mi představil až po 5letech.Pak jsem pochopila proč.jeho rodiče spolu žijí,ale v oddělených pokojích a je tam málo lásky.Stále opakuji musíme o všem spolu mluvit,ale nechce.Vše v sobě dusí vyvrcholilo to tak,že mě před měsícem fyzicky napadl a já ohluchla na levé ucho.Přítel umí hodně brát,ale málo dávat proto i cítím jak jsem úplně „vyždímaná“.Až po napadení slíbil,že navštíví odbornou pomoc.Řekla jsem,že teď musí zapracovat on.Pomůžu mu jen tím,že jak jen to bude možné nebudu se k útoku nikdy vracet.Mám ještě vyčkat nebo 7letý vztah ukončit.Jesli se někdo dostane ke čtení mého psaní předem děkuji za radu s pozdravem M,M,
Vaše situace je opravdu hodně zamotaná.Vnímám tady dvě linie- jednou je konkrétní řešení situace se školitelem, druhou vaše komunikace ve stresové situaci obecně. Pro řešení té první bude myslím nyní nejdůležitější rozhodnout si, zda je pro vás práce na projektu přeci jenom ještě něčím důležitá sama o sobě, zda Vás alespoň malinko baví, zda vnímáte její smysl. Pokud v sobě najdete jiskřičku zájmu, může být tato jiskřička motivací k tomu projekt dodělat- Ne kvůli Vašemu školiteli, ale kvůli sobě.
Co se týká způsobu komunikace v těžkých situacích, včetně zacházení s psychickým nátlakem, tady se obecně po internetu radí dost obtížně. Ale pokud se vám už podobná situace opakovala- tj. jsem s někým zaseknutá v komunikaci, jsem z toho unavená a uvědomuji si, že jsem některé věci měla dělat jinak, pak bych vám doporučila využít některou ze služeb Gaudie- jako prostor pro zmapování vašich stávajících způsobů komunikace a jejich změnu tak, abyste se do podobných situací nedostávala. Využít můžete jak některý z nabízených kurzů pro veřejnost, tak individuální terapii.
Přeji hodně štěstí
Ladislava Doležalová
Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o radu. Manžel je mi dva roky nevěrný. Když jsem na nevěru přišla, nezapíral, ale oznámil mi, že to ukončil a chce zkusit dát do pořádku náš vztah. ale já cítím, že to tak není, protože místo omluvy, projevu lítosti apod. mi vyčetl kde co, má potřebu tu onu neustále obhajovat, kolik toho pro něj udělala narozdíl ode mě. Ve všem v podstatě naplňuje jeho představy o partnerce, ikdyž je o víc než 10let starší a je již babičkou. Zatáhl do toho i děti a snaží se jim bez mého vědomí sdělovat, jak je paní skvělá. Snažím se nedělat doma scény, ale jsem psychicky úplně na dně. v poslední době o tomto problému úplně odmítá mluvit. Když si myslí, že ho nikdo nevidí nebo neslyší, tak na všechno doma sprostě nadává. V podstatě mi řekl, že neví, co ke mně cítí, jestli má raději ji nebo mě. Došel si ke kartářce, která mu řekla spoustu věcí a mimo jiné i, že vidí, že se mnou nebude, ale on to chce ovlivnit. Paní se kvůli němu na jaře rozvedla a nevěřím, že se nechá jen tak odbít. Navíc manžel nadělal spoustu dluhů, o kterých ani nevím a teď se je postupně dovídám. Máme byt ve společném vlastnictví a mám obavy, že když požádám o rozvod, tak bude chtít vyplatit a to si nemůžu dovolit že bych mohla zdědit taky ty dluhy. Poraďte mi prosím, jaké mám vyhlídky?
Mám pocit bezradnosti.
Hezký den
Dobrý den,
bohužel Vám ani já, ani nikdo jiný nemůže dát odpověď, jak se bude nebo nebude váš partnerský vztah dále vyvíjet . Můžeme Vás ale podpořit a dělat Vám v této těžké situaci průvodce. Někdy jsou situace, kdy nemůžeme ovlivnit rozhodnutí druhého a dost často jsou spojené s pocity velké bezmoci a bezradnosti. To co však můžeme udělat vždycky, je postarat se o sebe tak, aby nás těžká situace a případná bolestivá rozhodnutí druhých zraňovala co nejméně. Doporučila bych Vám využít psychoterapii, pokud jste z Prahy můžete kontaktovat i přímo nás tj. http://www.gaudia.cz/ Přeji hodně síly
Ladislava Doležalová
Dobrý den přeji,
Teď když jsem si to moje psaní přečetla,tak nevím nevím,jestli mi je rady.Předem děkuji.
nevím jak začít,snad tím,že je mi 54 roků,jsem rozvedená(exmanžel byl alkoholik),mám syna 29,dceru 22-děti jsou hodné bezproblémové na dnešní dobu.Mám vnouče 14 dní staré.Nemám dluhy,slušnou práci,mám družst.byt,rodiče,dalo by se říci,že pohoda,ale..
Jsem nervozní,většinou vidím samá negativa,nemám smysl pro humor,ale zas záleží jaký a od koho pochází,připadám si někdy nemožná,jsem lhostejná,nic moc mě nebaví,už ani můj pes,kterého jsme si s dcerou vzali z útulku před cca 4mi roky.Z práce musím jet hned domů abych ho vyvenčila,on je teď doma sám skoro deset hodin,už jsem přemýšlela,že bych ho dala nějakým hodným starším lidem,ale svědomí mi zase nedá.Pře rokem pes ochrnul na zadní nohy a buď utratit,to jem obrečela a nebo operace,která zvítězila,tedy syn zviklal moje rozhodnutí.No bylo to drahé,ale měla jsem z toho dobrý pocit.Později dcera tzv. vylétla z hnízda já zůstala sama.Jsem spíše samotářské povahy,od mládí jsem měla většinou pocit méněcenosti,bavylo mě všechno a nic.Vyrůstala jsem jako jedináček(měli jsme být dvojčata),měla jsem velmi hezké a pohodové dětství.Mrzí mě,že nemám sourozence.Kamarádky mám,ale jsou vdané a mají svých starostí dost.Připadám si,že jsem jako snílek.Pořád jako bych někoho,nebo něco hledala.Měla jsem 10 r. přítele(teď jen kamarádi,spolupracovníci v podniku),kterého jsem moc milovala,hodně mi pomohl při změně mého zaměstnání,dodával mi důvěry,atd.,ale byl a je i po těch deseti letech stále ženatý.Měl a má mě pořád rád i já jeho,ale mě vadily ty jeho manželské povinnosti-nákupy se ženou,rod. oslavy,já u toho být nemohla,schovávání atd.Hodně jsem toho nemohla,kvůli jeho manželce,která ale o nás věděla,celé ty roky.Hodně jsem se nabrečela,když jsem s ním chtěla být a nešlo to.S manželkou žili a žijí jako bratr a sestra to je stoprocentně pravda,ale měli a mají problémy s jediným synem(dluhy,exekuce,teď vnoučka o kterého se jejich syn nestará..)z tohoto důvodu můj přítel manželku neopustil,možná i z jeho zdr.důvodů…Během těch deseti let jsem brala i antidepr.,střídala se u mě později i nenávist s lítostí.Výčitky,párkrát jsme se rozcházeli a zase dali ,,dohromady,,.Přiznám se,že v té době rozchodů jsem měla i jiné kamarády přes internet,ale stále jsem porovnávala.Možná mě někdo odsoudí,nedivím se.Teď jsem na tom s podzimem zase mizerně,špatně spím,mám návaly-asi už tři roky,ale nic neberu,bojím se,mnoha ženám hormony stejně nepomohou.Sama být nechci a ani neumím,snad si už najdu holku
Dobrý den,
někdy je hodně těžké najít smysl života v době, kdy děti dospěli a začali mít svůj vlastní život. Zvláště pokud máte pocit, že Vám chybí někdo blízký. Ztráta smyslu a radosti v životě mohou být na zvládnutí stejně obtížné jako jiné závažné události, i když navenek se člověku „ jako by „ nic neděje“.Na druhou stranu Vám toto období může poskytnout dostatek času, abyste se věnovala sobě i případným změnám, které byste chtěla v životě udělat. Nikdy není pozdě na to, rozhodnout se, že chci věci v životě začít vnímat jinak- např. začít vnímat vlastní hodnotu, najít si věci, které by Vás bavily… Pokud máte pocit, že si sama nevíte rady a že možná ani přesně nevíte, co bystě chtěla změnit, můžete využít služeb psychoterapie. Je to v podstatě takové „ najmutí si průvodce „ po vlastním životě. Společně se pak můžete podívat na Váš život i na to, co bystě chtěla mít jinak. Pokud jste z Prahy, můžete využít přímo i našich služeb, podrobnosti i kontakty najdete zde http://www.gaudia.cz
Držím Vám palce a přeji hodně síly
Ladislava Doležalová
Dobrý den,
Vaše situace skutečně není jednoduchá a bohužel ani neexistuje jednoznačné řešení, které bych Vám mohla odepsat. Rozhodnutí spíše záleží na tom, kolik máte v sobě ještě síly a energie a kolik jí chcete svému partnerovi věnovat. Jak dlouhou dobu ještě chcete dát svému partnerovi šanci na změnu, co je pro Vás znamení toho, že se sebou něco dělá a co naopak známka toho, že se neděje nic. Co by muselo nastat, abyste řekla definitivně dost. Kolik tohoto ve vztahu získáváte a kolik za to platíte. Někdy může být taková osobní bilance důležitá a pomůže ve stanovení si vlastních hranic. Pokud byste si s ní sama nevěděla rady, můžete si domluvit konzultaci či krátkodobou podporu zde : http://www.gaudia.cz nebo v jiném obdobném zařízení. Stran partnera máte naprostou pravdu, že bez odborné pomoci své chování pravděpodobně nebude schopen změnit. Nevím, odkud jste a zda již nějakou pomoc našel, ale pokud by chtěl, může využít služeb kolegů z projektu zaměřeného na právě na lidi, kteří mají problémy s agresí ve vztazích a komunikaci- podrobnosti najdete zde : http://www.gaudia.cz/ag-resocializacni-program
Držím vám oběma palce
Ladislava Doležalová
Dobrý den,
jmenuji se Nikola a mám takový problém odhledně věkového rozdílu ve vztahu. Je mi 19 let a má o mě zájem kluk, který je o 4 roky mladší. Chtěla bych se zeptat, jestli je takový vztah možný, jestli to neni až moc velký rodíl…mě by nikdy nenapadlo, že bych o tom mohla uvažovat, ale ten kluk mě něčím zaujal, okouzlil mě a prostě se mi líbí ale bojím se co by na to řeklo okolí.
Děkuji za odpověd, Nikki
Dobrý den Nikki,
to zda je vztah možný nebo ne nikdy dopředu nemůžeme s jistotou odhadnout a to i v případě, kdy je věk i další kontext úplně ideální. Spíš jde o to, zda tomu chcete dát šanci nebo ne. Věk nemusí být vždy záruka zralosti. Takže pokud Vás dotyčný kluk zaujal a je Vám s ním dobře, popřemýšlejte, zda opravdu chcete tohle všechno preventivně ukončit jenom proto, že by někdo z okolí mohl mít nevhodné poznámky.
Přeji Vám hodně štěstí v lásce
Ladislava Doležalová
dobry den!!!!!nevim jak zacit a myslim ze asi urcite v tomhle potrebuji pomoct jde o osobni vztah od 17 let se staram sama o sebe tedka mi je 28 let v 17 letech jsem mela trilety vztah ktery me terorizoval bil me hodne pak prisel rocni vztah ten me podvedl milovala jsem ho a ja chtela ve svych 20 letech spacat sebevrazdu skoncila jsem v bohnicich lecebne odtamtud me dostala babicka ktrea uz bohuzel nezije pres pul roku a muj bratr s jeho tehdy pritelkini tedka uz manzelkou!!!!Pak prisel trilety vztah ten me podvadel ale uz jsem se stim nejak vyrovnala!!!a tedka minuly rok jsem mela pritele byla jsem snim pul roku hodne me bil dal mi pesti do hlavy tenkrat jsem stim nebyla u doktora hodne mi ublizil!!!!tedka mam vztah vlastne uz jsem zasnoubena jsme spolu pres pul roku on me miluje strasne moc az k smrti a ja mu hodne ublizuju mlatim ho uz jsem ho uderila pesti stal se ze me agresivni clovek a sama sebe neponavam, vyhazuju ho kolikrat z meho bytu a pritom vim ze me miluje a ze si to nezaslouzi je az moc hodny chce se mnou rodinu na to ze mu je 20let tak vi co chce nikdy by me neuhodil a vse a mou agresi si ode me necha libit nekdy je to v poho vzdy tak na 3 dny jsem stastna a on taky a pak se zase vse zmeni a ja jsem zase zla nevim zda na to vse ma vliv ma minulost a tak vam pisi ze zadam vas timto o radu!!!nevim zda nemam brat nejake antidepresiva vcera mi kamaradka rekla ze jeji sestre pomohly!!!dekuju moc s pozdravem Petra!!!!!
Dobrý den, prosím o radu: Je mi 26 let, bude to už 3 a půl měsíce, co jsem
potratila skoro ve 4 měsíci těhotenství. Chvíly po potratu, mě opustil i
přítel. V situaci kdy jsem ho potřebovala nejvíc. Do dneška jsem se se
situací nevyrovnala. Není den abych se v noci nevzbudila (zdá se mi o
bývalém přítely, že je u mě, že jsme spolu,že mám miminko atd…). Den abych
si nevzpoměla a neplakala… Od té doby je pro mě život utrpením. Již jednou
jsem se ve stejné situaci ocitla, ale nebylo mi tak jako teď a časem se to
zlepšilo. Nyní ne. S přítelem jsme byly téměř rok, s rozhodnutím mít miminko
přišel on, já pak souhlasila. Vzdala jsem se díky tomu práce, kterou jsem
měla moc ráda a měla ji kousek od baráku. Nyní dojíždím z prací cca 20 km za
Prahu. Celý život se obrátil naruby. Mám pocit, že to takhle dlouho
psychycky nevydržím. Mám pocit jako by se mi srdce rozsypalo na tisíc kusů.
Nic není a nebude jako dřív. Nemůžu vidět děti kočárky, páry…Nenávidím
víkendy kdy jsem doma (jen se utápím v alkoholu), svátky… Prosím poraďte.
Dobrý den,
díky za důvěru s jakou jste se obrátila na naši poradnu. Přijít o nenarozené dítě je opravdu jedna z nejtěžších věcí, které mohou ženu potkat, zvláště když k tomu přijde i o oporu ze strany partnera. I když je smutek zpočátku obrovský a zdá se nekonečny, lze s ním něco dělat. I odchod nenarozeného děťátka lze „odsmutnit“ a získat prostor a naději pro něco dalšího, co má přijít. Bohužel, to je většinou nad síly ženy samotné, zvláště pokud nemá oporu někoho dalšího blízkého. Určitě bych Vám doporučila vyhledat ve Vaší situaci odbornou psychoterapeutickou pomoc. Psychoterapie tak může být pro Vás bezpečným prostorem s bezpečným průvodcem, kde se můžete postupně s celou situací vyrovnat . Pokud budete chtít, můžete se objednat i u nás v Gaudii na http://www.gaudia.cz.
Přeji Vám hodně síly
Mgr. Ladislava Doležalová
Dobrý den, prosím o radu. Mám přítele který je 5 let rozvedený ale žije ve společné domácnosti s bývalou manželou a dcerou (13 let). Přítel by se chtěl odstěhovat, ale zatím se mu to nedaří. Vždy když oznámí, že se stěhuje bývalá manželka začne vyhrožovat sebevraždou a dělá psycha, že volá nebo píše třeba 30x za hodinu. Přítel je pracovně velmi vytížen takže ve společném bytě s bývalou tráví cca 2 dny v měsíci. Víme oba, že velíká část chyby je v něm protože se bojí jejích výhružek a toho, že bude opět zle. Nedokáže věci říkat na rovinu protože se bojí toho co příjde a bojí se třeba kvůli zásadním věcem zavolat i třeba vlastní matce. Bývalá manželka s ním velmi manipuluje a on díky tomu svému strachu plní skoro vše co ona chce jen protože neví jak se z toho kolotoče dostat. Udržuje ji jen aby byl klid i v takovém jakoby poločase že neni schopný ji říct že s ní být nechce a naoko hrají normální rodinu co se týče funkčnosti. Tím myslím vztah ale bez tělesného kontaktu. On to opravdu překonat chce jen neví jak překonat ten svůj strach. Když dojde na moment kdy musí volit mezi variantou kdy ví, že bude opět zle tak se uzavře do sebe a přestane komunikovat s veškerým okolím. Jeho bývalá je člověk který potřebuje někoho zřejmě vlastnit a vynucuje si totální kontrolu nad druhými (jezdí nečekaně na kontroly míst kde se zrovna nachází, musí mít přístup do jeho emailu, skypu, telefonu, vynucuje si možnost nechat si ho najít přes mobilní telefon kde se právě nachází, atd.) Můžete mi prosím poradit jak mu pomoci aby se přestal bát? Případně pomohlo by mu docházet někam k psychologovi na konzultace aby našel sílu postavit se věcem i nepříjemným? Přítel o to velmi stojí jen nedokáže překonat ten moment kdy má udělat onu nepříjemnou věc. Ikdyž kolikrát to není ani věc nijak nepříjemná jen on se bojí, že by se v nepříjemnou mohla změnit. Děkuji
Dobrý den,
už asi 3 týdny špatně spím, v noci se probouzím a nemůžu usnout, buší mi srdce a nemám náladu na vůbec nic, často mě bolí hlava, mám prostě po dlouhé době deprese… je mi 27 a nevím co se životem. Půl roku nemůžu najít práci, jsem v Praze teprve rok, nemám v zásobě už moc peněz, nemám partnerku, mám jen nějaký talent, který ale neumím prodat, nemám moc přátel, ani profil na sociálních sítích, protože se bojím, aby mi tam někdo něco špatného nenapsal, jsem asi paranoidní…bojím se, že když by to tak pokračovalo dál, že bych ten život asi ukončil. Nemám vyhlídky vůbec na nic. Děkuju za případnou odpověď.
Dobrý den Petro,
Člověk někdy za svůj život nasbírá hodně bolavých zkušeností, které mohou způsobit zlom v jeho životě. Z Vašeho krátkého příspěvku lze těžko říci, co se stalo, že se Vám nyní „děje agresivní chování“, aniž byste to vlastně sama chtěla. A tedy lze i těžko dát jakoukoliv radu. Pokud chcete svému jednání porozumět a změnit ho, tak abyste si mohla užít radost štěstí v partnerském vztahu, bylo by dobré, kdybyste spíše zvolila odbornou pomoc formou psychoterapie. Využít můžete přímo i služby našeho zařízení –www.gaudia.cz , včetně projektu právě pro lidi, kteří mají problémy s agresí ve vztazích a komunikaci- podrobnosti najdete zde : http://www.gaudia.cz/ag-resocializacni-program
Držím palce a přeji hodně síly k řešení.
Mgr.Ladislava Doležalová
Milý Filipe,
Oceňuji Vaši odvahu, že jste napsal na naši poradnu. Při všech výše zmíněných obtíží to nejspíš pro Vás nebylo úplně jednoduché. Myslím, že je to dobrý první krok k tomu, jak udělat změnu ve svém životě. S nízkou sebedůvěrou, smutkem, depresí i případnými tělesnými obtížemi se dá něco dělat. Nelze to však udělat skrze jednoduchou radu po internetu. Spíše je to na osobní práci v rámci psychoterapie, tak abyste mohl porozumět příčinám svých obtíží a za průběžné podpory terapeuta pracovat ne jejich odstranění. Pokud máte zájem můžete využít i služeb našeho centra http://www.gaudia.cz nebo zvolit jiné obdobné zařízení či psychoterapeutickou praxi.
Přeji Vám dál hodně odvahy
Mgr.Ladislava Doležalová
Dobrý den,obracím se na Vás o pomoc, protože jsem se ocitla v situaci kdy vlastně již sama v sebe nevěřím a nacházím se ve stavu kdy si nejsem ve svém jednání sama sebou jistá, co je správně a co je špatně.Před 11 lety jsem se vdala za muže o kterém jsem byla přesvědčena, že je správným a charakterním člověkem.Měla jsem v té době u sebe ve výchově 13 letou dceru z prvého manželství.Já jsem se vdávat již nechtěla, ale stále mne přemlouval až mě přemluvil.Problém vznikl když sem se přestěhovala za mužem do jeho bytu i se svojí dcerou do zcela jiného města, bez přátel a známých a hlavně pražádné pracovní příležitosti.
Manžel byl podnikatelem a měl celkem slušné příjmy.Vzali jsme se a bohužel hned druhý den po svatbě, mě muž i s dcerou začal vyhazovat z bytu, čemuž jsem vůbec nerozuměla, protože se mezi námi nic nestalo.Manžela nezajímalo, že mám ještě nezletilou dceru a že potřebujeme peníze na obživu a základní životní potřeby.Asi po 9 dnech od svatby jsem byla nucena jít na sociální odbor a požádat o sociální podporu pro sebe a svoji dceru, vzhledem, že jsem nemohla najít žádné zaměstn., a bez peněz jsem s dcerou nemohla existovat.Na sociáln. úřadě na mne koukali jako na nesvéprávnou! Ihned mi bylo předhozené jednou z úřednic, že jsem se nedávno vdala a že jí není jasné, proč jsem si brala muže který není schopen mne a dceru finančně zajistit. Snažila jsem se jí vysvětlit, ale v podstatě mne nenechala věc vysvětlit, že i já sama jsem byla z manž.přeměny v šoku! Nazpět do města kde jsem s dcerou bydlela, jsme se vrátit již nemohly vzhledem, že jsem měla byt pronajatý a již byl obsazen novým nájemcem . Byly jsme v pasti. Manžel nám dělal strašné věci, opíjel se a opíjí dál. Celá leta nás vyhazoval každý týden na ulici, byl agresivní a mě jen nadával jak jsem neschopná a nemožná, že nemohu najít žádnou práci.Byla jsem s dcerou v neznámem městě, bez přátel a jakékoliv pomoci od někoho, komu by na nás alespoň trochu záleželo.Manžel platil nájem a energie v bytě a já mu s žalostně nízkého sociálního co jsem dostávala od úřadu na sebe a dceru, dávala na vodu a jídlo.Bohužel nákupy vypadaly tak, že koupil to co jedl a měl rád on a na nás většinou zbyly suché rohlíky, nebo brambory.Jednou jsem se odvážila mu říci o peníze na domácnost, zbil mě a křičel na mě , že jsem děvka co děvkaří s penězi.Já do obchodu chodit nesměla, protože bych koupila nesprávný nákup a hlavně bych nakoupila to, co on nejí.Byla to velmi krutá léta a já si zvykla, že mu vařím, udržuji byt,peru,žehlím atd., jsem služkou bez jakéhokoliv uznání, či finančního přispění od manžela, který mi před svatbou tvrdil, jak moc mne má rád. Do Našeho domu se přistěhovala nová rodina a já se se sousedkou spřátelila, je to moc hodná paní, ale rázná.
Zná celou mojí situaci ve které žiji a stále mi říká, že mám muže přitlačit aby mi dával alespoň malou část peněz na domácnost, že není možné, abych v dnešní době byla takto zcela finančně závislá na muži.Já jsem se stala plně invalidní, vzhledem, že jsem velmi nemocná a důchod který pobírám je pouze symbolický. Stále mi manžel vyčítá, že platí nájem a energii v bytě, ale sousedka mi říká, že já, na to jak mu sloužím a nevidím od něho žádné peníze celou řadu let, bych měla nárok na to od něj dostávat peníze aniž bych ho musela prosit, či o ně žebrat, že mám nájemné a energie u něho předplacené na několik let do předu, a hlavně že by stejně nájem i energie v bytě musel platit i když by zde, bydlel sám.
Muž mi sousedku zakázal a vše pokračuje zase dál. Dcera se vdala a já zůstala s mužem v bytě sama.Jsem z tohoto vztahu a hlavně se změny která se s manž.udála moc nešťastná a jeho lhostejnost a to jak mne neustále využívá ve svůj prospěch již velmi unavená a i strašně omlácená. Přála jsem si kdysi, s Ním zestárnout, ale pomyšlení, že by se On o mne měl v nemoci postarat mi nahání hrůzu. Když se octnu na lůžku je velmi vzteklý a nenechá mě ležet i když mám 39 teplotu, musím mu stále vařit a uklízet byt a atd…Odešla bych od něj! Ale Nemám kam jít ale ráda bych požádala o radu jak bych mohla muže přesvědčit o tom, že by měl svůj způsob chování vůči mě změnit a pochopit jak těžko se mi v lhostejném a nepřátelském manželství žije. Moje sebevědomí je díky jeho ponižování a nadávkám na O!
Nevzpírám se mu ale jsem velmi nešťastná, hlavně také z toho, že jediné co muž nade vše zboźňuje jsou jeho peníze, které chorobně hromadí. Situace se stává poslední půl rok,čím dál horší! Muž začal šetřit strašně i na sobě, nekoupí si boty na zimu, bundu, atd.. ,chodí polooblečený v mrazech a nedá si vysvětlit, že to takhle nemůže dělat.Vykládá, že nemá peníze, ale přitom jich má moc.Jeho auto, je naprostý šrot, který na silnici ohrožuje i ostatní řidiče. Když mu řeknu že je nebezpečné, aby jezdil v takovémto polorozpadlém autě, tak mi odsekne ať se nestarám. Obávám se, že snad trpí stařeckou demencí, je mu 65 roků.Bylo by to možné? Nevím co mám dělat. V hlavě mám prázdno a již nemám žádnou energii tuto situaci nějak řešit.Přiznám se, že mne v noci často pronásledují myšlenky na sebevraždu ,ale mám své 2 děti moc ráda a nechci jim ublížit.Předem děkuji za jakoukoliv pomoc. Přeji pevné zdraví Vám Všem .Lexová
Vážená paní Lexová,
Rozhodně nejste v jednoduché situaci. Bohužel jak přesvědčit manžela, aby změnil své chování, vám neporadíme.Pravděpodobně se u něho jedná již o silně zakotvené vzorce jednání, které se , jak píšete s věkem ještě prohloubily. Takové vzorce lze změnit pouze , když dotyčný sám chce.
Můžeme Vám ale nabídnout prostor, kde byste si mohla v klidu probrat všechny své možnosti a terapeuta jako průvodce, který by Vám s probíráním pomohl, popř. Vás podpořil při realizaci dalších kroků , ke kterým se rozhodnete. Podrobnosti najdete zde : http://www.gaudia.cz/psychoterapie-psycholog-psychologicke-konzultace/psychoterapie nebo se můžete domluvit po telefonu. Dovedu si představit, že to není jednoduché, zvláště, když jste původně očekávala od vztahu něco úplně jiného. A přeji Vám hodně síly.
Mgr. Ladislava Doležalová
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda byste mi mohli poradit, jaká psychoterapie by byla pro mne vhodná. V ideálním případě bych preferovala terapii zdarma, protože jsem studentka. Mám pojišťovnu 207. V psychiatrické léčebně Bohnice mi byla diagnostikována smíšená porucha osobnosti minulý rok. Měsíčně docházím k psychiatrovi, beru SSRI (cipralex). Psychologa navštěvuji též jedenkrát měsíčně, ale připadá mi to neefektivní. Momentálně se mé úzkostné stavy zhoršili. Omezuje mě to ve studiu školy i v běžném životě. Nejsem schopna se učit, objevují se u mne úzkosti, u kterých často ani neznám příčinu. V úzkostném stavu se nemohu soustředit, rozladí mě i drobná předem mnou nepředpokládaná situace.
Předem děkuji za jakékoliv doporučení. Hana Urbanová
Dobrý den,
jako asi většina lidí se na Vás obracím z důvodů, že si sama ze sebou nevím rady. Mám pocit, že jsem neustále pod tlakem svých vlastních životních aktivit. Ať už se mi uzavře jedna životní kapitola, tak nevím proč, ale hned se vrhám do dalších a zvyšuji své vlastní nároky a cíle. Jsem již nějak unavená sama sebou, nevím co mám dělat, neumím se odreagovat a navíc mám občas pocit, že tím že si toho beru moc, tak se mi to vše hroutí jako domeček z karet. Propadám pak pocitu beznadějí, jsem pak sklíčená třeba celé dny a nemám náladu na nic. Prakticky nemám žádné zájmy, snažím se jako každý živnostník otáčet abych vydělala co nejvíce peněz, které obratem vrazím buď do snahy o vývoj vlastní firmy nebo do rodiny a nebo do vlastního vzdělání. Je nějaký recept na správnou relaxaci, chci aby se mi vrátila chuť do života, ale nevím sama jak na to.
Díky Lenka
Vážená paní Lenko,
děkuji za důvěru, s kterou se na nás obracíte. V dnešní době není jednoduché obstát jako živnostník, proto se Vám nedivím, že pro to děláte maximum a to až tolik, že se nestaráte o sebe. Vše špatné je ale pro něco dobré. Nyní vidíte, že to takto nejde dál a chcete, aby to bylo jinak. Zde je pár tipů, jak si relaxaci ve Vašem životě zajistit.
Najděte si aktivitu/aktivity, která Vás baví a nebudou spojené s Vaší prací, rodinou či vzděláváním. Jsou to jistě oblasti, které Vás naplňují, ale nyní je potřeba se odreagovat. Tedy sport, pletení, četba, kino, masáž, setkání s přáteli aj. lehce splnitelné aktivity. Vyhraďte si pro ně čas, který je reálný a dodržujte jej, ať se děje, co se děje. Schůzka se dá objednat na jindy, rodina počká atd. Důležité je, aby aktivity byly jednoduše dosažitelné(, těžko se odreagujeme, když sama cesta na aktivitu nás vysílí a potažmo odradí), abyste je dodržovala a abyste byla s časem a obsahem spokojená. Užitečné může být i „nic nedělání“. Když si ho ale bude vyčítat, neodpočinete si.
Tu správnou relaxaci naleznete, když skloubíte výše zmíněné dohromady. Tedy dělat to, co chcete, a to tak aby Vám to vyhovovalo a byla jste s Vaším vyplněným časem spokojená. Pokud chcete přehodnotit Vaše životní cíle, doporučuji Vám k tomu přizvat odborníka. Využít můžete našich služeb (www.gaudia.cz) nebo odbornou psychoterapeutickou/poradenskou pomoc ve Vašem okolí.
Přeji Vám plno chuti do života. A vězte, že někdy vše hned nejde. Umět dobře relaxovat je umění, které se musí trénovat.
S pozdravem,
Věra Dufková
S přítelem jsem už skoro 4 roky (jemu je 24, mě 20let). Všechno je úžasné, rozumíme si, sex je také perfektní, přítel mi neustále opakuje jak moc mě miluje, že by o mě nikdy v životě nechtěl přijít, že nikdy nikoho nemiloval víc atd., pořád se mi věnuje, se vším co potřebuji mě rád pomůže, sám od sebe plánuje, jak si přeje abychom spolu byli na pořád. Nedávno si koupil byt, protože chce, abychom byli jenom spolu ve dne i v noci, aby se mu po mě nestýskalo a těší se, jak tam spolu budeme žít…veškeré své aktivity plánuje společně se mnou, aniž bych to po něm nějak sama vyžadovala, prostě vše sám od sebe a zahrnuje mě láskou stejně tak jako i já jeho. Nikdy jsme se vážně nepohádali, dokážeme se spolu na všem domluvit a bavit se spolu o čemkoliv. Zdálo by se to být jako ideální vztah, jenomže…udělala jsem něco, co by se dělat nemělo. Přečetla jsem si jednou z nudy jeho smsky v mobilu a nestačila jsem se divit. Píše si s pár dalšími slečnami, kterým pořád lichotí a zve je někam na drink nebo dokonce i k němu domů, když zrovna já jsem pryč, abych o ničem nevěděla. Jak jsem zjistila, nedělá mu ani problém jen tak na ulici oslovit dívku, která se mu zalíbí, říct si o číslo a pozvat ji někam. Byla jsem z toho dost zklamaná, ale říct jsem mu o tom samožřejmě nemohla. Tak jsem jenom dala řeč na téma on a případné milenky, jestli ho to třeba láká nebo myšleno ze srandy jestli nějakou má, že bych mu to dokázala odpustit, když by mi to řekl, že by to konec mezi námi znamenat nemuselo, že bych byla rozhodně radši kdyby se přiznal sám, než kdybych to zjistila sama, ale že by mě to moc mrzelo a podobně. Začal mě hrozně objímat a upřímně do očí mi tvrdil, že mu mám věřit, že přísahá na cokoliv že miluje jenom mě a nikoho jiného nechce a kdyby o mě někdy přišel tak by byl největší vůl na světe a nikdy by si to neodpustil a že ho hrozně mrzí, když si nejsem jistá že to myslí vážně a že mu můžu navhrnout cokoliv čím by mi dokázal jak moc mě miluje, ať mu to povím, že pro mě udělá cokoliv na světě jen abych s ním byla šťastná a věřila mu. Uvěřila jsem mu a byla jsem zase klidná ale nedávno jsem měla opět příležitost nahlédnout do mobilu a zase už se seznámil s další holkou, které navíc tvrdil že je nezadaný a rád by se s ní seznámil, protože se mu moc líbí… Tak já to vážně nechápu. Proč když mu dám třeba i příležitost se se mnou bez hádek třeba i rozejít, aby mohl být s jinou, tak proč to neudělá a stále mi tvrdí a slibuje že žádnou jinou nechce, nikdy nechtěl a ani chtít nebude. Nevím co mám dělat, nelíbí se mi to, ale přiznat se, že jsem mu četla smsky přece nemůžu, i přes to, že se ptá, proč si myslím, že by měl někoho jiného mít. Jenomže co mám dělat? Nás vztah je jinak naprosto úžasný a rozchod bych nechtěla, ani on ne, ale nechci žít s pocitem že za rohem flirtuje a kdo ví co dělá s každou, která mu padne do oka. Tak proč to sakra dělá?
Dobrý den paní Urbanová,
mohu Vám doporučit individuální psychoterapii u mě, v našem psychoterapeutickém centru Gaudia. Podíváme se na to, co byste potřebovala, co by mělo být jinak a jak Vaši situaci můžeme zlepšit. Psychoterapie je zaměřená na řešení. Jsme smluvním partnerem Vaší pojišťovny, o to by to bylo pro Vás finančně lepší. Kontakt je: +420 777 913 079, dufkova@gaudia.cz.
Pokud je pro Vás obtížné k nám dojíždět, doporučuji vyhledat nejbližší individuální psychoterapii ve Vašem okolí. Líbí se mi, že máte představu, co byste chtěla jinak. Toho se při výběru psychoterapie držte. Vždy si můžete s terapeutem nezávazně promluvit a ujasnit si, jakým způsobem pracuje, aby Vám jeho či její styl vyhovoval.
Přeji Vám, ať najdete tu správnou pomoc.
Věra Dufková
Bc. Věra Dufková
dobrý den mívám časté výkyvy nálad a ubližuji tím zejména svoji ženě která se mi snaží pomoct a náš vztah jsem proměnil na sexuální jsem zřejmě závislý na sexu nedokázal jsem své ženě dopřát její prostor neustále jsem vyhledával fyzický kontakt chtěl bych pomoct a poradit jak toto u mně odbourat vždy mi to vydrželo jen pár dní a pak se vše stále opakovalo děkuji vám za radu
Dobrý den,mám 8-letou dceru a již od narození je dráždivé nespokojené dítě.Dnes máme problém s chováním pouze v rodině ,je výbušná,hádavá někdy velice zlá a pak toho lituje je hysterická a já jako matka s ní nemám pohodový vztah. Je vyloženě nervově labilní. Nechci jí dávat klasické léky ani jí nechci utlumovat,ale přála bych si aby jsem měla spokojené a klidné dítě jelikož se snažím ze všech sil. Prosím moc moc o radu jestli na to nefungují nějaké bylinky nebo neco šetrnného.Velice děkuji za radu ať je jaká koli.
Dobrý den, vychovávat dítě, které je od narození více dráždivé není jednoduchá věc. Většinou je následkem velká únava a přetížení většiny členů rodiny. Snaha nějak vše zvládnout pak může vést k vytvoření různých ( a většinou ani neuvědomovaných) vzorců komunikace a strategií přežití, které celou rodinu „ zacyklí“ do opakovaných situací, ve kterých se nikdo necítí dobře. Je otázkou, zda je dnes již u vás problém labilita dcery nebo celková únava a výše zmiňované vzorce nakládání se situacemi. Ve vaší situaci bych Vám doporučila rodinnou terapii, zvláště pokud píšete, že nechcete dceru nijak tlumit. Práce s celou rodinou dává šanci rozklíčovat, co všechno dceřina dráždivost ve vaší rodině způsobila a jak byste mohli ( všichni, včetně vaší dcery) s ní začít nakládat jinak, aby váš společný život byl více o pohodě a radosti.Tak, jak píšete, že byste si to přála. Pokud byste měla zájem, můžete využít i našeho zařízení. S rodinami zde pracujeme ve dvou, aby byl zajištěn dostatek pozornosti pro každého zúčastněného.
Mgr. Ladislava Doležalová
Vážený pane,
děkuji za důvěru, s kterou se na nás obracíte. Je úžasné, že jste se již snažil svoje chování změnit a že o něm přemýšlíte!
To, že to hned nejde, je vcelku normální. Společně s odborníkem – psychoterapeutem/psychoterapeutkou a systematickou prací na sobě Vám změna půjde jednodušeji, Vy se nebudete tak vysilovat a práce bude mít tížený efekt. Nejlepší by proto bylo, abyste vyhledal odbornou psychoterapeutickou pomoc ve Vašem okolí, či využil služeb našeho psychoterapeutického centra Gaudia (http://www.gaudia.cz/psychoterapie-psycholog-psychologicke-konzultace). Tím uděláte další správný krok.
Přeji Vám, ať vytrváte v hledání pomoci!
S pozdravem,
Věra Dufková
Vážená slečno,
předem děkuji za důvěru, s kterou se na nás obracíte. Vaše situace opravdu není jednoduchá. Na jednu stranu milující vztah, na druhou stranu lži. S tím není vůbec jednoduché žít, že. Proč to dělá, Vám neodpovím. To ví jen on a on jediný Vám to může říci.
Napadá mě, co Vás přimělo kouknout se přítelovi do mobilu, když ve Vašem vztahu bylo vše v pořádku? Je to otázka na zamyšlení. Bylo to opravu z nudy nebo z nějakého jiného důvodu? Pokud jste to ale udělala jednou, není problém to udělat zase, protože mu již nedůvěřujete. Což se Vám nedivím, podle toho co píšete a na co jste se ho ptala. V tuto chvíli máte dvě možnosti. Buď s tím nic nedělat a žít s tím jako doposud nebo se ho na to zeptat přímo, protože jinak to ve Vás bude stále hlodat a nebudete vědět, jak to má, kdy mluví pravdu a kdy ne. V současné chvíli je to na Vás. Určitě je důležité si uvědomit, co od vztahu chcete a jak chcete, aby vypadal, a pak v tom můžete něco dále podnikat. Není jednoduché přiznat, co jste udělala. Je ale jednoduché žít, jako že se nic neděje? Ze vším se dá něco dělat, i když to zprvu vypadá, že to nejde. Můžete to vést k rozchodu, ale i nemusí. Ale jak píši, je důležité si uvědomit, co já od vztahu chci.
Přeji Vám mnoho síly!
Věra Dufková
Dobrý den sem ženatý 10 let .Máme 2 děti a zena my řekla ze sem moc hodný a dobrý otec ale nic ke mě necejtí .Prý mě bere jako kamaráda ale prý odejít o demne nechce,že pry až bude chtít odejít tak my da hodně dopredu vědět.Ale je jí semnou pry dobře.Ale nevěří ze by se nějaké city vratili ale ze tomu dame cas.Bavíme se uplně normalně smějemse i gdyš dem spat tak se chytíme za ruce ,nebo jí řeknu jestli jí mužu dát pusu a ona řekne že jo že se mě neštítí. Bydlíme u rodicu a babyčky a zmim bratrem a bratránkem v rodinym domě.Byla 4 roky doma vkuse a pak začla chodit do prace a stalose tohle. Sem stoho zoufalí a prosím o pomoc děkuji.
Dobrý den,
Deset let je dlouhá doba a při zvládání denních povinností se někdy může stát, že se ze vztahu vytratí prostor pro city a lásku jako takovou. Možná se i vám přihodilo, že jste více rodiči než partneři sobě navzájem. Otázkou je, kolik času jste
v poslední době strávili opravdu spolu sami a co by se stalo, kdybyste si začali plánovat i nějaký čas jen sami pro sebe. Věci se většinou nezmění jen tak sami od sebe. Pokud Vy i vaše manželka chcete dát vašemu vztahu šanci,bylo by dobře, kdybyste začali přemýšlet, co oba potřebujete ve vašem vztahu jinak, abyste byli spokojení. Můžete to zkusit sami nebo začít docházet na párovou terapii. Lze využít i nabídky našeho zařízení.
Držím Vám palce
Mgr. Ladislava Doležalová