děkujeme za projevenou důvěru, vážíme si Vaší odvahy napsat nám o situaci, kterou právě prožíváte.
Píšete o situaci doma, o špatném vztahu s partnerem maminky, který Vás i ji fyzicky napadá a brání Vám v tom, abyste se doma mohla cítit dobře a bezpečně. Snažíte se udržovat vztah s Vaším tatínkem, který jak se zdá, má sám dost problémů se svým životem a těžko Vám může být v tuto chvíli oporou. Tak si říkám, že je to na jednu sedmnáctiletou dívku až dost a obdivuji Vás, že jste schopna vydržet. Přemýšlím o tom, co Vám pomáhá situaci zvládnout, co Vám pomáhá nevzdat se. Musí ve vás být veliká síla. Možná Vám pomáhá představa jiné budoucnosti, kterou sama za sebe plánujete.
Vnímám Vaši touhu být blízkou své mamince, která ale dává svoji náklonnost najevo spíše vaší nevlastní sestře. Maminka se v tuto chvíli možná může sama cítit bezmocná a bezradná, možná ji její vlastní chování chrání před tíživým uvědoměním si reality. Píšete, že jste schopna se za maminku postavit (což pro Vás vůbec nemusí být jednoduché) a stejně tak čtu o tom, že maminka se umí postavit za Vás – nechce, aby Vám její partner ubližoval. Možná je to to jediné, na co si v tuto chvíli sama troufne.
Přesto, že Vám je sedmnáct let a možná nejmladší, kdo do naší poradny napsal. Určitě ale nejste jediná, komu se podobné věci dějí. Velmi bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste sebrala odvahu a objednala se k psychologovi (ať už z řad našich psychologů či jinde). Takový člověk Vám může pomoci Vaši situaci zvládnout, poradí Vám a pomůže Vám postarat se o sebe. Jak sama píšete, je příjemné se někomu svěřit a možná zjistíte, že máte mnohem víc možností, než o kterých v tuto chvíli víte.
Je přirozené, že hledáte přijetí, lásku a bezpečí, když ji doma momentálně nenalézáte. Chci vás povzbudit, abyste pro sebe hledala a našla místo, kde Vám bude dobře – byť to teď bude třeba při povídání s psychoterapeutem, člověkem, který Vás bude se zájmem poslouchat a bude Vás provázet životem a tím, co prožíváte. Vy nyní děláte to nejlepší, co můžete sama dělat, ale v určitých životních etapách je dobré mít vedle sebe člověka, který Vás podpoří.
Přeji Vám, abyste pro sebe našla to, co potřebujete a mohla se cítit bezpečně a radovat se ze života.
Mgr. Emilie Gärtnerová

jsem velká citlivka a nějak si neumím poradit se svým životem a asi něco řeším příliš moc a něco vůbec. Teď sem se rozhodla po 4 letech odstěhovat se od partnera( byla to dlouho promýšlená záležitost) Nebylo v našich silách se jakoliv dokomunikovat. A když se ve vztahu nemluví a neřeší se důležité věci, vztah krachuje. Rozhodla jsem se od partnera odejít. Několikrát jsem ho upozorňovala, že nejsem šťastná a že se chci odstěhovat, ale on to bral jen jako legraci, byl si mnou jistý. Když nebyl doma odvezla jsem všechny své věci a poté mu napsala, že sem se tedy odstěhovala a co bude dál? jako dorovnání nájmu atd. Jeho odpověď mě překvapila. Napsal, že jsem udělala dobře a že ani klíče zpět nechce, že jsem u něj kdykoliv vítána.Avšak euforie z přestěhování, mě brzy přešla. Partner mě začal atakovat telefony a smskami a začal mi slibovat jak se změní, jen ať ho neopouštím. Myslela sem že mi bude dobře, když se odstěhuju, ale je to ještě horší, Mrzí mě to, ale vím, že když se teď vrátím, bude to za chvilku zase ve stejných zajetých kolejích, v kterých se oba trápíme. POtřebovala bych poradit co dál? zda nějaká partnerská poradna by nám pomohla? děkuji, Lucie